Poto a Cabengo
Poto a Cabengo je antologie poezie, kterou napsala oceňovaná španělská herečka, modelka, básnířka a autorka Alejandra Vanessa. Dílo vydalo v roce 2015 nakladatelství Valparaíso. Je samozřejmé, že se bojím poskytnout náhled synopse, shrnutí nebo vysvětlení této knihy Poto a Cabengo Jde o neobjektivní biografii, přednášku o slovní hříčce a milostný dopis jazyku.
Na první pohled a bez znalosti historie Poto a Cabengo, Mohlo by se zdát, že jde o podivnou, chybnou sbírku básní s četnými gramatickými chybami. Nicméně, Tento titul staví označované proti označujícímu a nachází způsob, jak sdělit zprávu mimo linii vyznačenou zavedeným jazykem., používající směsi němčiny, angličtiny, španělštiny a něčeho nového.
původ Poto a Cabengo
Sbírka básní od Alejandry Vanessy vypráví střídavě dva příběhy: svůj vlastní a příběh Grace a Virginie Kennedyových, dvojice dvojčat, která si kvůli těžké sociální izolaci vytvořila vlastní jazyk, aby spolu mohli komunikovat. Grace a Virginia se narodily v roce 1970 v Columbusu ve státě Georgia. Jejich první hodiny byly normální, drželi se za hlavy a navazovali oční kontakt s rodiči.
Nicméně, Krátce nato dostali záchvat a jejich otec si myslel, že trpí nějakým typem mentální retardace.. Muž ve strachu z nejhoršího požádal lékaře o diagnózu a ten jeho obavy jen potvrdil. Aby ochránil své dívky, pan Kennedy je izoloval od světa. S tím nebyl spokojen, jeho údajný stav způsobil, že otec i jeho žena nechali své děti osudu.
Jak se naučit mluvit, když na vás nikdo nemluví?
Rodiče Grace a Virginie pracovali mimo domov, a tak své dcery nechali v péči babičky., který mluvil pouze německy. Přestože se stará žena starala o všechny základní potřeby dvojčat, nehrála si s nimi ani se s nimi nestýkala, což vyvolalo potřebu, aby si malé děti musely najít svůj vlastní způsob komunikace, protože nemohly chodit do školy nebo odejít. dům také.
Otec se rozhodl neposílat je do školy poté, co zjistil, že si vyvinuli nový jazyk, což považoval za pokrok ve své mentální retardaci. Když však muž přišel o práci a na úřadu práce mluvil o své rodině, sociální pracovnice navrhla, aby vzal své dcery k logopedovi. Proto byli převezeni do dětské nemocnice v San Diegu.
Odhalení falešné diagnózy
V nemocnici se rodina setkala s terapeutkou Alexou Kratze, která jim to okamžitě řekla Virginia a Grace měly normální úroveň inteligence, dokonce nadprůměrnou, protože vynalezly úplně nový jazyk a velmi složité. Mluvili to velmi rychle, staccato rytmus s charakteristikou němčiny, velmi špatnou angličtinou a dalšími zvuky.
Tyto prvky, přidal k jeho neologismům a různým idiosynkratickým gramatickým modalitám, Jsou to ty, které Alejandra Vanessa používá k vytvoření každé básně. A to alespoň z hlediska jeho nejzákladnějšího složení, tedy: respektování rychlého rytmu, slovních hrátek, originálních jazykových kompozic a neortodoxních užití jazyka.
Emocionální pečeť mluvení bez běžných slov
Alejandra Vanessa Uvádí, že od té doby, co se dozvěděla příběh o dvojčatech Kennedyových, cítila se ztotožněná s jejich pocity, protože ona sama prošla stresovou krizí, která jí na několik měsíců bránila v komunikaci s lidmi kolem ní.
Pak, Začala přemýšlet o novém způsobu pohledu na jazyk, vymýšlet slova pro sebe a své přátele.. Každý člověk podle autora mluví svým vlastním jazykem, má své charakteristické formy, vzorce, které je třeba při mluvení s druhými respektovat.
V rozhovoru se jí někdo zeptal, proč si vybrala příběh Poto a Cabengo, když nemluví německy, anglicky nebo jazykem, který si dvojčata vymyslela ve své knize. V této souvislosti odpověděla: „Všechny tyto jazyky se protínají ve sbírce básní, uprostřed veršů, nepřehledným způsobem, se záměrem zmást i čtenáře.“
Příklad rozhovoru mezi Virginií a Grace
"Grace: Cabengo, padem manibadu peeta."
Virginia: Doan nee bada tengkmatt, Poto."
Ukázka poezie, kterou lze nalézt v Poto a Cabengo
“S rukama stále mokrým”
„Matka vytáčí číslice: šest šest pět nula
sedm devět čtyři čtyři jedna,
číslo, které jste vytočili, neexistuje,
zkontrolujte to znovu.
Opět šest šest pět nula sedm devět čtyři jedna,
o jedno méně.
S každým tónem interpretujte
co jí, co se potí, jakou aviváž, co.
Konverzace se okamžitě změní v jiný příběh:
jeden pro Boha,
pro-bůh-pro,
Bůh,
románský
já ne.
Y.
Telefon na podlaze.
"Ruce jsou suché."
O autorovi
Alejandra Vanessa Jurado Bueno se narodila 16. května 1981 ve španělské Córdobě. Vystudoval hispánskou filologii na univerzitě v Córdobě a své první literární kroky podnikl v dílně poezie, kterou koordinoval Pablo García Casado. v Córdobě Casa del Ciprés. Její dílo básníka bylo publikováno v médiích jako např Mistr vandalismu, nahý ostrov, mlok, Müsu, Plátěná houpací síť, Prima littera, Zápisníky Minotaur o Exlibris.
Jeho díla byla přeložena do angličtiny a italštiny a získal uznání, jako je první cena za Sueños de San Valentín (2021), První cena v III. básnické soutěži městské rady Adamuz. (2007), druhá cena soutěže krátké fikce II Cardenala Salazara (2004) a cena Andalucía Jovena za poezii (2004).
Další knihy Alejandra Vanessa
Poezie
- Marilyn chtěla být Marisol (2009);
- Slumber party (2005);
- Brevas novas (2004);
- škola jeptišek (2005).
Zařazení do antologií
- Rádio Varšava. Ukázka mladé poezie z Córdoby (2004);
- Nechť tě provází síla (2005);
- Přadleny (2006);
- Poetické čtvrtky II (2007);
- Být na okraji znamená být také uvnitř: deset let The Outskirts (2007);
- Krabí noci (2008);
- Antologie polibku, nejnovější španělská poezie (2009);
- Sais: devatenáct básníků z La Bella Varšava (2010);
- Život před námi (2012).
Příběh
- Hrozný muž (2006).