Fotografie: s laskavým svolením autora.
Julia San Miguel Pochází z Madridu a vystudovala hispánskou filologii na Complutense University. Svou práci manažerky spojuje v Oprava textů s psaním. Vyučil se v literárních dílnách a publikoval pro nakladatelství jako Kalandraka, SM, Bruño a Edebé. Nyní dárky Třináct svíček v ložnici. V tomhle rozhovor Vypráví nám o ní a mnoha dalších tématech. Vy Oceňuji věnovaný čas a laskavost.
Julia San Miguel — Rozhovor
- ACTUALIDAD LITERATURA: Váš první román se jmenuje Třináct svíček v ložnici. Co nám v tom říkáš?
JULIA SAN MIGUEL: To je a zamyšlení nad tím, jak zranitelní se můžeme stát. Když jsem to psal, v Evropě jsme žádné válečné události poblíž neměli. Války nás zastihly velmi daleko a my jsme si mysleli, že jsme v bezpečí. Realita nám ukázala, že tomu tak není. Navzdory hrůze, násilí, všem historickým událostem, minulým i současným, které už známe, a jejich hrozným následkům, Stále nám prodávají hrdinskou povahu, která je fascinující. a ta fascinace se předává našim dětem.
K dispozici je toleranci absolutní vůči všemu, co s tím souvisí bojovný, a existují například hračky na hraní, i když jsou to vodní zbraně, a akční videohry. Nezapomínejme, že v tomto mezi dospívajícími a předpubertálními lidmi tolik oblíbeném odvětví dosahuje procento 78 % mezi 11. a 14. rokem.
V tomto románu jako fikci některé sotva dvanáctileté děti si budou hrát na vojáky, který na vlastní kůži zažil jedny z nejkrvavějších válečných událostí v historii. Ve skutečnosti v našem světě, dnes, právě teď, jsou dětští vojáci v předních liniích. A to není hra. Nemůžeme se dívat jiným směrem a necítit zodpovědnost.
Musíme udělat vše pro to, abychom vybudovali lepší svět. Třináct svíček v ložnici Je to kniha, kterou bychom si snad měli přečíst všichni. Je kompromitovaný román. Malý pokus zvýšit povědomí a uvědomit si, že musíme i nadále bránit hodnoty, které nás vedou k budování lepšího světa. A v našich dětech je naděje, že tomu tak bude.
Počátky
- AL: Vzpomenete si na některé ze svých prvních čtení? A první příběh, který jsi napsal?
JSM: První věc, kterou si pamatuji, nejsou čtení, ale to příběhy, které mi vyprávěla moje babička. Nádherné, děsivé příběhy, které mě nikdy neomrzelo poslouchat noc co noc, než usnu. Někdy, málokdo, vyprávěl mi o válce, takhle bez další kvalifikace. Válka. A ta bolest, která se odrazila v smutek jeho šedých očí je také ve třinácti svíčkách v ložnici.
Když se zamyslím nad svými prvními čteními, byly by Pět a Malory Towers, obě série od Enid Blyton. Miloval jsem to. Nyní s perspektivou vidím, že jsou protikladem mého románu.
A pak je tu Julio Verne a celou sbírku ilustrovaných Bruguera. A komiksy, které vyměnil v sousedském papírnictví. Příběhy o Lulu, Rompetechos, Mortadelo a Filemón, Zipi a Zape, The Gilda Sisters… Nádherný svět, kde jsem se učil přes pečlivou pitvu tak barevných postav.
A mezi mými prvními romány byl a stále je jeden z mých nejoblíbenějších, Švýcarští Robinsoni, od Johanna Davida Wysse. Stále jsem na břehu toho ostrova a vzrušeně přemýšlím, co nám dnes moře přinese.
Ta, která neměla štěstí, byla moje první psaní. A vášnivý milostný příběh, hodný nejlepšího románu Corín Tellado. Nebylo mi ani deset let. Těšil jsem se, že si to přečtete a řeknete mi svůj názor. Nechal jsem to svým sestřenicím, starším než já, kteří mě samozřejmě nebrali vážně a ztratili to. Byla to dobrá práce. Stále jsem jim to neodpustil.
Spisovatelé a postavy
- AL: Hlavní spisovatel? Můžete si vybrat více než jednu a ze všech epoch.
JSM: Těžko. Proč zůstávat s jedním nebo několika? Každá etapa života nás staví na cestu ke spisovatelům, které v tu chvíli potřebujeme, aby nás vedli a učili. Dalo by se říci, že oni si vybírají nás, a ne my. V mém dospívání např. Miguel Hernandez a Měsíční expert. Nebo Cortazar a Tajné zbraně. Aniž bych zapomněl Antonio Machado y Zástupný obrázek pro Miguel Delibes. A nedávno jsem objevil to fascinující Zpěvák Isaac Bashevis. a můj milovaný Gloria Fuertes, který je vždy se mnou.
Mezi četby, které ovlivnily psaní tohoto románu, bych vyzdvihl Johny si vzal pušku, Dalton Trumbo; Chlapec v pruhovaném pyžamu, od Johna Boyna, a Zítra, až začne válkaod Johna Marsdana. Jeho paměť na mě stále působí.
- AL: Jakou literární postavu byste rádi potkali a vytvořili?
JSM: Rád bych se setkal se všemi Mujeres které zachytil ve svých spisech Benito Pérez Galdos. A vytvořit ženskou postavu s tou vitální a dramatickou silou, která byla v každém z nich.
Julia San Miguel — Zvyky, žánry a projekty
- AL: Máte nějaké zvláštní návyky nebo návyky, pokud jde o psaní nebo čtení?
JSM: Rád píšu na počítači. Zpočátku se to zdálo nemožné a já se bránil. Prázdné stránky jsem vždy čmáral ručně nebo psaním na mém neodmyslitelném psacím stroji Maritsa 13. Nyní však Nemohu psát, když nemám před sebou obrazovku počítače. A ano: když múzy diktují, musíte všeho nechat a začít psát, ať je čas jakýkoliv.
Pokud ano číst, vždy se mi líbí na papíře. Jak řekl José Emilio Pacheco, knihu musíte cítit, dotýkat se jí a čichat.
- AL: A vaše preferované místo a čas to udělat?
JSM: Jak jsem zmínil, při psaní jsou múzách který Ukládají místo a čas. Ale ano, jak tvrdila Virginia Woolfová, mám vlastní pokoj psát. Knihovna za mnou plná dobré literatury. Okno po mé levici, odkud vidím starou borovici, kde hnízdí holubi. A po mé pravici, Pizpi, One galguita opálená barva a Massimo, zajišťuje také účinek jezevčík jet black, kteří se stali protagonisty mých dalších příběhů.
Abych si užil dobrou knihu, mám ji rád odpoledne, když jsou úkoly dne hotové. Čas je pak jen pro mě a pro ten příběh, který mě klame a nutí mě se v něm ztrácet.
Žánry
- AL: Existují další žánry, které se vám líbí?
JSM: Miluji psaní a miluji čtení. Každý žánr odpovídá, jak při psaní, tak při čtení, určitému okamžiku ve vašem životě. Nevylučuji žádné. Učím se se všemi.
Rád pokračuji v experimentování příběhy a básně děti. Jsou tak obtížné a tak přínosné, že tuto výzvu považuji za velmi motivující a zábavnou. Neexistuje žádný předem určený věk. Jen ten okamžik vědět, jak si užít. The poezie Pomáhá mi to usměrňovat mé emoce. On krátký příběh Je to komplexní dobrodružství. Divadlo je moje vášeň. Sloupek v novinách, jako ten, ve kterém jsem psal více než patnáct let Okres 19, Příběhy od mého souseda, je například neustálá ostražitost každodenního života.
Projekty
- AL: Co teď čtete? A psaní?
JSM: Čtu Žena bez jménaod Vanessy Monfortové. Postava z María de la O Lejárraga a literární dílo, zejména divadlo, které dělala ve stínu svého manžela Gregoria Martíneze Sierry. Anonymita žen, jejich neviditelnost, činí tak nezbytností, abychom si i nadále nárokovali jejich právoplatné místo.
Pokračuji ve svém zájmu o divadlo, jsem tdokončení adaptace románu na jeviště Zamilovala jsem se do masky, od Národní ceny za ilustrace José Ramón Sánchez, což je beletrizovaný životopis legendárního herce Lona Chaneyho, „muže tisíce tváří“. Docela výzva, doufám, že José Ramón bude s výsledkem spokojený. Doufám, že jednoho dne uvidíme hru na jevišti!
Tento projekt jsem já v kombinaci s dalším románem pro mládež který se také metaforicky zabývá problémem mrzačení ženských pohlavních orgánů. Má název Atamaniho úsměv, na poctu Aminatě, velmi statečné ženě, která dala hlas tomuto vážnému a zároveň tak umlčovanému problému.
Julia San Miguel — Aktuální panorama
- AL: Jaká je podle vás obecně vydavatelská scéna?
JSM: V poslední době to vydavatelský svět nemá příliš jednoduché a opět se bude muset znovu objevit. To je v pořádku. Není dobré stagnovat.
Stále je tu hodně čtenářů, hodně kulturních zájmů, i když se nám někdy zdá, že technologie napadá všechno. Je čas sledovat a učit se od mladých lidí. O jeho filozofii. O vaší životní úrovni. Moc se mi líbí, že díky nim vznikají noví vydavatelé. Malé, ale s ambiciózními a velmi dobře definovanými projekty.
- AL: Jak zvládáte současný okamžik, ve kterém žijeme?
JSM: Nebudu popírat, že je to s obavami. Pokud naše etické hodnoty zůstanou v ohrožení, budoucnost mě odrazuje. Je mi smutno z vnímané nesnášenlivosti, zneužívání moci a manipulace, které jsme vystaveni.
Jen doufám, že se nám to podaří dříve než později probuzení z toho hypnotického stavu to nás činí tak zranitelnými. Je naší povinností pomoci toho dosáhnout. Proto jsou tak potřebné romány, jako např. Třináct svíček v ložnici.