Jak správně psát dialog

Jak správně napsat dialog je jednou z nejčastějších překážek, kterým čelí většina nových spisovatelů, a dokonce i někteří zkušení autoři. A to není překvapivé, protože zvládnutí tohoto zdroje vyžaduje plnou znalost řádku «-», pravopisného znaku s mnoha vlastnostmi, který, pokud není dobře studován, má tendenci zmást.

Ve skutečnosti redaktoři často posuzují spisovatelské dovednosti začínajícího spisovatele podle toho, jak dobře to zvládají linie (mimo jiné stylové rysy). Pravděpodobně, je to znak s nejsložitějšími pravidly ve španělštině, protože kromě dialogů se dá použít i v jiných kontextech. Z tohoto důvodu je v následujících odstavcích popsáno, jak správně používat linku, abyste dobře zvládli dialogy.

Pravidla používání linky při psaní dialogů ve španělštině

Když postava zasahuje do vyprávění, stejný předchází pomlčka „-“. Každý člen příběhu je navíc vyjádřen v jiném řádku, proto musí výrok uzavřít tečka. Podobně sekce vypravěč předchází jim výše uvedený symbol a v obou případech je vždy spojen přímo se slovem. Například:

"Váš příběh je velmi zajímavý, pane," řekl jsem starému muži, který mě zastavil, aby mi to všechno řekl minulou neděli v pečovatelském domě Juana Griega, když jsem byl na návštěvě u prarodičů.

-Jak jsi nařídil, mijo. Život má velmi zvláštní záhady,“ odpověděl se svýma tmavě zelenýma očima.

(Výňatek z „Pedrova kletba“, z knihy Pohádky z křiku, z John Ortiz)

Pravidla interpunkce v dialogu

Jedním z nejsložitějších aspektů psaní ve španělštině je umístění bodů, čárky a otazníky a vykřičníky v dialogu. Spisovatel musí nejprve vzít v úvahu dva pohledy týkající se odstavce vypravěče, které jsou popsány v následujících odstavcích:

Když odstavec vypravěče souvisí s tím, jak se postava vyjadřuje

Tento typ věty se nazývá sloveso soudnost, začíná malým písmenem a na jeho konec se umístí odpovídající interpunkční znaménko. Nutno podotknout, že v případě pokud jsou v řeči postavy otazníky nebo vykřičníky, pravidlo se nemění. To znamená, že pododdíl začíná malým písmenem. Například:

"Promiňte, můžu si přisednout?" zeptal se muž ve sklenici, novinách a kávě v ruce.

"Jasně, je tam místo," odpověděl s úsměvem.

"Moc si je užíváš, že, Carlosi?" nadával cizinec.

-O čem to mluvíš? Odkud znáš mé jméno? odpověděl Carlos zděšeně.

Kromě toho, pokračuje-li dialog po citaci vypravěče, končí odstavec řádkem připojeným k poslednímu slovu. Poté se za uzavírací řádek odstavce umístí odpovídající interpunkční znaménko (tečka nebo čárka). Jako příklad lze uvést fragment "Limbo" z Ralatos z křiku (2020) od J. Ortize (což je pokračování dialogu uvedeného v předchozím odstavci):

"Očividně z cizích žen," odpověděl ironicky tajemný muž a vystrčil zpod novin revolver. Nařídili vymazat ten úsměv... ale dnes jsi zachráněn, je tu mnoho lidí. Dávej na sebe pozor,“ řekl, než odešel.

Příklady s čárkou a třemi tečkami

"Zůstaň tam," řekl smutně, "už jsem na tebe čekal dlouho."

"Zůstaň tam," řekl smutně, "už jsem na tebe čekal dlouho."

„Chtěl jsem ti představit Alexe – přítele, o kterém jsem se zmínil na začátku příběhu –... dnes tu určitě nebude.

"Chtěl jsem ti představit Alexe - přítele, o kterém jsem se zmínil na začátku příběhu - který tu dnes pravděpodobně nebude."

Když odstavec vypravěče odkazuje na jednání postavy

Tento druh věty se nazývá sloveso Nebyl jsem disident y nastává, když vypravěč vysvětluje problémy, které nesouvisejí se způsobem mluvy postavy. Jedná se tedy o zásah vypravěče, ve kterém není žádné sloveso, které by bylo synonymem pro „říkat“.

Pak, odstavec musí začínat velkým písmenem (pokud to nepřeruší linii dialogu) a přidá na konec dialogu tečku, pokud řeč postavy nepokračuje na stejné lince. Jinak se interpunkce umístí za řádek za odrážkou a obnovení dialogu začíná velkým písmenem. Například:

-Otevíráme výstavu. Vítejte.“ Mluvčí akce se dívá na publikum s výrazem zjevného nadšení.

-Otevíráme výstavu. Vítejte.“ Mluvčí akce je velmi nadšená. Užijte si tento velkolepý večer.

-Otevíráme výstavu. Vítejte a – mluvčí akce je velmi nadšený – užijte si tento velkolepý večer.

Další použití proužku

• Zarámovat vysvětlení nebo pozměňovací návrhy v rámci myšlenky. Když je klauzule uzavřena pomlčkami, má větší sílu a izolaci ve srovnání s příkazy uzavřenými čárkami. Spisovatelé však často považují izolaci poskytnutou výrazem v závorkách za větší. Například:
  • „José se pomalu zotavoval z transplantace srdce. Pro jeho rodinu to byly těžké dny. Přestože orgán dorazil právě včas – ve skutečnosti, kdyby ho nedostal, zemřel by za několik dní –, vidět ho ležet v posteli déle než měsíc v kómatu, protože transplantaci plně neasimiloval, bylo zničující. pro své blízké."
• Označení nového vysvětlení nebo vysvětlení v textu dříve v závorkách. Zároveň lze tuto interpunkci uvést obráceně (nový odstavec oddělený závorkami obsažený v jiném již odděleném pomlčkami).
• Komentáře přepisovatele v rámci nabídky mohou být také podtrženy. Například:
  • Ohledně zklamání, které jsem cítil Kafka Při práci v továrně sdělil český spisovatel svému příteli Maxi Brodovi v dopise: „...jsem dobrý jen v psaní zápisů, do kterých zdravý rozum mého šéfa – z ústavu úrazového pojištění – dává sůl a zdání dobře odvedené práce“…
• Pomlčka na začátku řádku se používá v bibliografických rejstřících a v abecedních seznamech. (mimo jiné typy repertoárů) upozornit, že uvedená položka nebo řádek je vynechán, aby se neopakoval, protože již byl zmíněn výše. V tomto případě je po umístění znaku „-“ povinné ponechat prázdné místo.