Aldous Huxley. Výběr frází, fragmentů a básní

Aldous Huxley

Aldous Huxley byl anglický spisovatel, básník a filozof, který má dnes narozeniny 60. výročí jeho smrti. Jeho nejznámější a uznávané dílo je Šťastný svět. Tímto si to připomínáme výběr fragmentů, frází a básní.

Aldous Huxley

Narodil se v rodině intelektuálů, v mládí to měl vážné problémy se zrakem kteří odložili studium v Oxford, ale uzdravil se, dokončil je a cestoval po Evropě jako umělecký a literární kritik.

Psal poezii a povídky a jeho první romány se příliš nedařily. Ale v 1932 zveřejnil, co by bylo nejslavnější a nejkontroverznější: Šťastný svět. Vizionář a dystopik Stejným způsobem to odráželo posedlosti, které ho nejvíce znepokojovaly, jako je státní kontrola a dehumanizace technologie.

Později se usadil Spojené státy, kde v devětašedesáti letech zemřel na rakovinu hrdla v Los Angeles.

Aldous Huxley — Výběr fragmentů, frází a básní

Kontrapunkt

  • Boží nejlepší vtip, pokud šlo o něj, byl ten, že neexistoval. Prostě to neexistovalo. Ani Bůh, ani ďábel. Protože kdyby existoval ďábel, existoval by i Bůh. Jediné, co existovalo, byla vzpomínka na pevnou, nechutnou hloupost a nyní impozantní pugilismus. Nejprve záležitost do odpadkového koše a pak fraška. Ale hluboko uvnitř to možná byl ďábel: duch popelnic. A Bůh? Bohem by v tomto případě byla absence popelnic.
  • …pokud by byl posedlý, pak, ujišťuji vás, by tento svět vypadal mnohem více jako království nebeské, než jak vypadá za našeho současného křesťansko-intelektuálsko-vědeckého režimu.

Šťastný svět

  • A zde je tajemství štěstí a ctnosti: milovat to, co člověk musí dělat.
  • Šílenství je nakažlivé.
  • Slova mohou být jako rentgenové paprsky, které projdou čímkoli, pokud je správně použijete.
  • Co spojuje člověka, příroda není schopna oddělit.
  • Čím větší talent má člověk, tím více může zkazit ostatní.
  • … Skutečné štěstí se vždy jeví jako mizerné ve srovnání s kompenzací, kterou nabízí neštěstí. A samozřejmě stabilita není zdaleka tak spektakulární jako nestabilita. A spokojit se se vším nemá kouzlo dobrého boje s neštěstím, ani malebnost boje s pokušením nebo s osudovou vášní či pochybností. Štěstí nikdy nemá velikost.
  • Bez vytrvalosti nelze ničeho dosáhnout.
  • Ale nechci pohodlí. Chci Boha, chci poezii, chci skutečné riziko, chci svobodu, chci dobrotu. Chci hřích.
  • Žádná trvalá civilizace nemůže existovat bez množství příjemných neřestí.
  • Tvrdím, že mám právo být nešťastný.
  • Raději jsem sama sebou, sama sebou a nešťastná, než kýmkoli jiným a šťastná.
  • Pokud je někdo jiný, je odsouzen k osamělosti.
  • Štěstí je tyranským pánem, zvláště štěstí druhých.
  • Projevy o svobodě jednotlivce. Svoboda být zbytečný a nešťastný. Svoboda být jako kulatý kolík ve čtvercové díře.
  • Rodina, monogamie, romantismus, všude exkluzivita: všude koncentrace zájmu, těsné usměrňování impulsů a energie.
  • Není civilizace bez sociální stability. Bez emoční stability neexistuje sociální stabilita.
  • Bylo by čirou krutostí sužovat je nadměrným volným časem.
  • Když jsou všichni podezřívaví vůči vám, stanete se podezřívavými i vy vůči nim.
  • Musíte být bolavý, neklidný; Jinak ty opravdu dobré, pronikavé fráze nedostanete správně.
  • Jednou z hlavních funkcí přítele je snášet tresty, které chceme – a nemůžeme – udělit svým nepřátelům.

Zrcadlo

Ve zpomaleném záběru tudy jednou prošlo měsíční světlo
zrcadlový snílek,
kde, klečící, nedotknutelně hluboko,
starý přístav nezapomenutých tajemství
nezapomenutelné zázraky.
Ale teď se proplétají zaprášené pavučiny
přes zrcadlo, ten, který kdysi
Viděl jsem prsty, které odstranily zlato
bezstarostného čela;
a hlubiny jsou oslepeny měsícem,
a zapomněl na svá tajemství, nikdy je neřekl.

Dveře chrámu

Četné jsou dveře ducha, které vedou
do nejintimnějšího útočiště:
a považuji dveře chrámu za božské,
protože bohem místa je Bůh sám.
A to jsou dveře, které Bůh ustanovil
které přinesou do svého domu: víno a polibky,
chladné propasti myšlenek, mládí bez oddechu,
a tiché stárnutí, modlitba a touha,
prso milence a matky,
oheň soudu a oheň básníka.

Ale ten, kdo uctívá tyto dveře v samotě,
zapomeneš na svatyni za ní, uvidíš
najednou se uzávěry otevírají,
odhalující, ne zářivý Boží trůn,
ale ohně hněvu a bolesti.


Zanechte svůj komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinné položky jsou označeny *

*

*

  1. Odpovědný za údaje: Miguel Ángel Gatón
  2. Účel údajů: Ovládací SPAM, správa komentářů.
  3. Legitimace: Váš souhlas
  4. Sdělování údajů: Údaje nebudou sděleny třetím osobám, s výjimkou zákonných povinností.
  5. Úložiště dat: Databáze hostovaná společností Occentus Networks (EU)
  6. Práva: Vaše údaje můžete kdykoli omezit, obnovit a odstranit.