Rafael Montesinos byl sevilský básník narozený v roce 1920. Dnes je nový výročí jeho smrt a pamatovat si to tam jde výběr básní Jeho práce.
Rafael Montesinos
Poté, co strávil svá raná léta a dospívání v Seville, se usadil Madrid na počátku 40. let.Z té doby jsou i jeho první básně. Získal několik literárních cen jako Ateneo de Madrid, Ciudad de Sevilla nebo Národní literatura. A byl také jmenován oblíbeným synem Andalusie.
Některé názvy jeho díla jsou první balada o lásce, Poetická antologie o čas v našem náručí. A několik kritiků ho považuje za úroveň jeho krajana Gustavo Adolfo Becquer.
Rafael Montesinos — Vybrané básně
pohádka o citroníku
pod citroníkem
dívka mi řekla:
-Miluji tě.
A začal jsem přemýšlet
bylo to lepší než kůra.
Strouhanku jsem vyhodila.
pod citroníkem
dívka mi dala pusu
nejprve
a společně jsme sledovali podzim
citrony na zemi,
blízko úsvitu.
pod citroníkem
ta dívka mi jednoho dne řekla:
-Umírám.
A já už nevím kudy kam
že mi citronový háj připomíná
milost vašeho profilu.
k teenagerovi
protože ve tvé krvi to bylo
sedmnáct koní cválajících,
ve sladkém hříchu těla
ty a já se potkáváme
že láska se jednoho dne náhle vrátí,
stejně jako se strom vrací
od neplodné zimy po nejzelenější
letní lež.
protože ve tvé krvi to bylo
sedmnáct koní cválajících,
k srdci, které jsi chtěl
přijď a zůstal jsi v mých rukou.
mé srdce je jen pokoj
od srdce. Nechal jsem to zapomenuté
v rudé zemi olivových hájů
kde je vše jasnější
Nechte ho vzlykat. slouží jen mně
pro vzdálenou lásku
Ale měřil jsem tvé tělo svými polibky
tvé polibky mými rty,
pro vysoké měsíce tvých prsou
Byl jsem romantický básník
protože ve vaší krvi jich bylo sedmnáct
cválající koně
Elegie před portrétem mého dětství
Proč tak vážně, řekni mi, s mou rukou na tvém čele,
námořník bez moří plout? Jako nyní,
srdce mělo teenagerovský sen
a muž -to je jedno.-. potopení ve špatnou dobu
Tvých šest let vědělo, že mi Bůh dal
světlo, které nekončí a svět, který nechci.
Byli jste již přemoženi láskou a zamilovaností.
Zemřel jsi pro stejné věci, jako já.
Ten smutný pohled – můj pohled – mě učí
že jsi tušil všechno, co přišlo později.
Zůstal jsi v tom malém kartonu,
Obešel jsem celý svět. Zbytek, vidíte.
letrilla
lži mi, lásko, teď
že ti věřím na postel,
v mé pevné náruči
tvoje pozdní noční krev
Brzy přijde svítání!
Lži mi, lásko, lži mi
že toho budu litovat.
Ach, jak je smutné tě vidět
snaží se mě vyděsit
s dalším ohněm Hřích
je opustit tě a nemít tě.
Podívej, holka, ta Smrt
Vždycky jsem mu o tobě říkala...
A nebudu litovat.
Jdi mé pravé rty,
teď když se na nás nikdo nedívá,
směrem ke sladké lži
zvednutý z tvých prsou.
mé rty zůstávají rozpojené,
Teď, když nás nikdo nevidí
a budu toho litovat.
Odpoledne jsem sám. Dívám se jinam...
Odpoledne jsem sám. Dívám se jinam
zoufale daleko zůstat
vzduchem poslední slova
milenců, kteří odcházejí.
Mraky vědí, kam jdou, můj stíne
nikdy nebude vědět, kam ji láska zavede.
Slyšíš, jak procházejí mraky, řekni mi, slyšíš
uklouznutí na trávě můj smutek?
Nikdo neví, co miluji. Nikdo neví
že pokud přišla láska, přinesla svůj smutek.
Odpoledne jsem sám a dívám se do dálky.
Nevím, odkud mi přicházíte do žil.
Necháš mé ruce, žádnou mou duši.
Oddělujeme hory, větry, data.
Láska, když to nejméně čekáme,
jsme viděni v nepřítomnosti.
jsem v samotě. Dívám se do dálky
temné odpoledne a můj smutek.
Myslím na tebe a přemýšlím
že snad v samotě na mě také myslíš.
Zdroj: Tichý hlas