Před týdnem mi to padlo do rukou Dekolonizujte mysl, esej, která spojuje čtyři přednášky Ngũgĩ wa Thiong'o, Keňský myslitel a možný kandidát na letošní Nobelovu cenu za literaturu. Kniha, která analyzuje problémy kultury a konkrétně literatury některých zemí z jejích vlastních kořenů: z kolonialismu, který v dějinách zodpovídal za vymýcení jazyka menšinových etnických skupin.
Svět, OSN a organizace hovoří o lidských právech, ale možná o nich přemýšlíme jen zřídka právo psát také ve svém vlastním jazyce.
V zajetí kultura
Ngũgĩ wa Thiong'o, během jedné ze svých přednášek a hlavní obhájce práva psát ve svém vlastním jazyce.
Během takzvaného Kongresu afrických spisovatelů anglického výrazu, který se konal na Makerere University (Uganda) v roce 1962, došlo k setkání různých afrických spisovatelů. Mnohým však Tanzanie chyběl Shabaan Robert, nejdůležitější básník v Africe toho času. A proč jsi se nezúčastnil? Protože Robert nepísal v angličtině, ale pouze ve svahilštině, a proto nebyl hoden takové konference se zúčastnit.
Tato událost byla několikrát analyzována během konferencí Ngũgĩ wa Thiong'a, který se po vydání několika románů v angličtině díky talentu, který mu umožnil růst v postkoloniálním sociálním řetězci v Keni, rozhodl stát a psát pouze ve své matce jazyk, gikuyu. Odvaha, která ho téměř stála život a krátce nato ho vedla k exilu do Spojených států.
Dva z mnoha příkladů toho, jak vliv většiny, v tomto případě anglického nebo francouzského imperialismu, který roky kolonizoval Asii, Afriku a Latinskou Ameriku, pošlapal různé menšinové kultury. Nejprve je ovlivňovat prázdnotou jejich tanců, textů a básní; pak je donutil, aby obrátili hlavu k nové kultuře, s níž by nikdy nemohli plně splynout. A mezitím zadními dveřmi vycházelo kakao, olej nebo diamanty.
Přizpůsobte se nebo vzdorujte
Současně se však odehrává široká debata, v níž je mnoho názorů: někteří, jako například nigerijský Chenua Achebe, využili výše zmíněného kongresu, aby zajistili, že pokud by mu byla dána možnost používat anglický jazyk k dosažení masy, použil bych to. Mnoho dalších autorů zase nadále věří, že důležitý je obsah, a pokud bude mít větší rozšíření ve většinovém jazyce, bude to stačit, protože autora nezajímají slova, ale to, co říkají. Na druhé straně zmíněný Thiong'o umlčel svůj anglický jazyk jako způsob, jak omezit cizí dominanci v menšinových kulturách, jako je ta jeho. Etnické skupiny, jejichž jazyk má svou vlastní muzikálnost, rytmus a výrazy, které se obtížně překládají do jiného jazyka.
Před pár dny jsem o tom mluvil lk literatuře jako zbraň ke změně světa. A pravdou je, že by to byl jeden z nejúčinnějších ze všech. Součástí této odysey k obnovení ran světa však může být také to, že umožní všem kulturám, aby se vyjádřily, spíše než je hypnotizovat myšlenkami, které neukazují na skutečný problém.
Mnoho lidí, zejména aktivistů, má v současné době na starosti propagaci práva psát v jazycích různých etnických skupin. menšiny v zájmu zachování jejich kultury, s příklady jako nedávný kurdský studijní program schválený univerzitou v Kurdistánu v Íránu nebo propagace Kichwy jako druhého školního jazyka, řada kečuánských revitalizovaných v Ekvádoru organizací CONAIE.
Přesto bych nechtěl skončit bez otázky: bylo by lepší povolit vývoj všech jazyků, než je chtít přizpůsobit jazyku, který by jim umožnil větší šíření?
A buďte opatrní, slovo „nacionalismus“ se neobjevilo v žádném řádku.