Lucia Chaconová. Rozhovor

Lucia Chaconová pochází z Almuñécar a studoval překladatelství a tlumočnictví na univerzitě v Granadě. V devadesátých letech se přestěhoval do Madridu a před více než deseti lety chtěl ten svůj přeměnit hobby pro šití ve svém způsobu života otevřením blogu a výukového kanálu na YouTube. Loni dal skočit na literaturu a vydal svůj první román, sedm šicích jehel. V této rozhovor Vypráví nám o ní a mnoha dalších věcech. Moc vám děkuji za váš čas.

Lucía Chacón — Rozhovor

• ACTUALIDAD LITERATURA: Váš nový román je sedm šicích jehel. Co nám o tom říkáte a kde se ten nápad vzal?

LUCIA CHACÓN: Vždy jsem chtěla napsat román, který by mi pomohl některé zachytit rodinné příběhy že chce, aby zůstali navždy. Navíc mě velmi zaujalo povídání o tématech, která v devadesátých letech neměla jméno nebo se o nich běžně nemluvilo, jako např. sesterstvose ženské zmocnění, la duševní zdravíse šikanování práce... 

Vzhledem k mé práci tvůrce digitálního obsahu bylo nejpřirozenější dělat to v prostředí, které mi bylo známé a kterým jsem se pohodlně pohyboval. Proto se děj románu odehrává v a šicí dílnakde se potkávají moji přátelé sedm ženských vedoucích. Všechny jsou od sebe velmi odlišné ženy a to čtenáře nutí identifikovat se s některými z nich zkušenosti sdílejí nebo se svými vlastními životně důležitými okamžiky. Během svých šicích odpolední v Madridu v roce 1991 nám prozrazují epizody jeho života a vytváření vazeb hluboké přátelství mezi nimi.

• AL: Vzpomenete si na některé ze svých prvních čtení? A první příběh, který jsi napsal?

LC: Moje matka mi četla příběhy v angličtině od velmi mladého věku. Jeho sestra nám je poslala z Anglie. Z těch raných let si pamatuji dobrodružství Noddy. Když už jsem četla, knihy mě opravdu bavily Pět a Puk. Mezi přáteli jsme si je půjčovali. Nepamatuji si první příběh, který jsem napsal, ale pamatuji si, kdy jsem poprvé napsal vydali mi povídku v novinách. Bylo to u příležitosti předávání cen Coca-Cola, v Deník 16, zpět v roce 1982.

• AL: Hlavní spisovatel? Můžete si vybrat více než jednu a ze všech epoch. 

LC: Almudena Grandes, bez váhání. Chcete-li zvýraznit několik dalších: Zástupný obrázek pro Eduardo Mendoza, lehký gabas, Maria Dueñas, Juan Jose Millás, Rosa Montero, Máximo Huerta... Určitě mi nějaké nechal.

• AL: Jakou postavu v knize byste chtěli potkat a vytvořit? 

LC: Mimozemšťan, který hledal Gurba od Barcelony. Myslím, že náš humor je podobný a hodně bychom se spolu nasmáli. Rád bych tvořil claire randal ságy Outlander od Diany Gabaldonové. Považuji ho za fascinující postavu.

Zvyky a četby

• AL: Máte nějaké zvláštní návyky nebo návyky, pokud jde o psaní nebo čtení? 

LC: Potřebuji absolutní ticho pro obě činnosti. Těžko se soustředím a proto se hlavně při psaní snažím co nejvíce izolovat.

• AL: A vaše preferované místo a čas to udělat? 

LC: Píšu doma v a pokoj které jsem pro to povolil. Z mého stolu mám a velmi pěkný výhled a to je vždy inspirativní. Každý okamžik je dobré pro psaní, i když si myslím odpoledne vyhovují mi víc. Samozřejmě vždy s hrnkem té.

• AL: Existují další žánry, které se vám líbí? 

LC: Preferuji beletristické romány. 

Krajina čtení a publikování

• AL: Co teď čtete? A psaní?

LC: konec večírku společnosti Nagore Suarez, a detektivka což mě překvapuje. Jsem ponořen do psaní mého druhého románu, jaká sůlbude po létě a je pokračování první, ale na sobě nezávislé. Život na šicí akademii jde dál, postavy se vyvíjely a je tu mnoho nových příběhů a postav, které, jak doufám, mé čtenáře zaujmou. 

• AL: Jak si myslíte, že je vydavatelská scéna a co vás rozhodlo zkusit vydat?

LC: Jsem a právě dorazila a nemůžu říct, že bych měl ještě vizi vydavatelské scény, abych vám dal pevný názor. Rád se učím a objevuji záludnosti v oboru az toho mála, co o tom vím, musím zatím říct, že počet titulů, které každý rok vyjdou, je fascinující. To je výzva pro každého spisovatele a já mám výzvy rád. Proto, když se naskytla možnost vydání románu, neváhal jsem.

• AL: Je pro vás obtížný okamžik krize, který prožíváme, nebo si budete moci uchovat něco pozitivního pro budoucí příběhy?

LC: Kdyby byl svět dokonalý, možná bychom neměli důvody vytvářet další. Jsem od přírody optimista a vždy hledám dobrou stránku věci. Bylo by smutné, kdybychom na všem, co se nám děje, nedokázali najít něco pozitivního. Myslím, že to je základ učení a rosteme jen učením.