Fotografie: Javier Lorenzo, profil na Twitteru.
Xavier Lawrence se narodil v Madridu v roce 1960 a vystudoval žurnalistiku. Pracoval v několika tištěných a rozhlasových médiích, jako je Cadena Ser nebo El Mundo. Jeho kariéra spisovatele začala r poslední voják, titul, který mu přinesl velký úspěch. Později vydal své pokračování v Strážci tabua pak následoval Modrý brouk, odehrávající se ve španělské občanské válce. Jeho nejnovější román je Zelený rytíř. V tomhle rozhovor Vypráví nám o ní a dalších tématech. Opravdu si vážím času a laskavosti, kterou mi věnujete.
Javier Lorenzo — Rozhovor
- ACTUALIDAD LITERATURA: Váš poslední vydaný román je Zelený rytíř. Co vás nejvíce inspirovalo na Sancho Martínovi, historické postavě, ze které vychází?
JAVIER LORENZO: Kromě zachránit dalšího trosečníka z naší neomezené a vzrušující historie, skutečnost — v té době mi neznámá — že bylo mnoho Španělů, kteří odešli bojovat do Svaté země. Do té míry, že jim několik papežů zakázalo účastnit se křížových výprav, protože volání bylo tak silné, že hrozilo vylidněním jejich zemí, a proto se zastavením naší konkrétní křížové výpravy, tzv. Reconquista. Na druhou stranu, že naše hrdina -protože to tak lze nazvat- přišel na setkání se sultánem Saladin na jeho žádost mi to připadalo jako úžasný detail a plný významu. Samozřejmě hodné beletrizace.
- AL: Vzpomenete si na některé ze svých prvních čtení? A první příběh, který jsi napsal?
JL: Jako dítě jsem dokonce četl návod na cvičení. Vzpomínám si, že jsem v Primárkách požádal svou matku, aby mi dala kompletní sbírku Pět, od Enyd Blyton. Pokud by v červnu prošel všemi, samozřejmě. Navíc mi prošla rukama celá Bruguera a já se setkal Salgari, Stevenson, Zane Gray a samozřejmě s Julio Verne. Dobrodružství kapitána Hatterase nebo Tajemný ostrov -kromě jeho dalších nejznámějších děl – byly zuřivě pohlceny mým hladovým, otupělýma očima. Měsíc, póly, Maelstrom... To byla radost.
A první věc, kterou jsem napsal, bylo a poezie, rozhodně. Asi pro svou matku. V tuto chvíli nebudu přeskakovat klišé. V každém případě, Vždy jsem vyhrál esejistické soutěže z mé třídy, tak jsem přišel nahoru a jsem tady.
- AL: Hlavní spisovatel? Můžete si vybrat více než jednu a ze všech epoch.
JL: Svým vlastním způsobem si myslím, že jsou tři z nich podobní, i když jsou také velmi odlišní: Stendhal, Kafka y Hemingway. Všichni tři mají průzračnou, zdánlivě jednoduchou prózu. Jak řekl Hemingway, když mu řekli o Faulknerovi: "Znám všechna ta zatracená slova, která píše, ale nepoužívám je, protože nechci." Uplynou staletí a jeho jazyk bude i nadále současný, účinný a podmanivý. Pokud jde o Španěly, Cela a Delibes, ačkoli kupodivu jediný historický román velkého Valladolida —Kacíř- nechal mě chladným.
- AL: Jakou postavu v knize byste chtěli potkat a vytvořit?
JL: Pochybuji, že bych se s ním rád setkal: Pedro Páramo.
- AL: Máte nějaké zvláštní návyky nebo návyky, pokud jde o psaní nebo čtení?
JL: Nejsem vybíravý, ale potřebuji silencio a chcete-li napsat, předchozí okraj samota.
- AL: A vaše preferované místo a čas to udělat?
JL: Mnohokrát o tom píšu nocAle to jsem měl změnit už dávno. Existuje chlapec, který trvá na tom, že bude chodit do školy.
- AL: Existují další žánry, které se vám líbí?
JL: Všichni, kdo píší poctivě. Žánry jsou podvod. Je jen jeden žánr, a to dobrá literatura, a na přívlastku, který se mu dává, nezáleží: černá, dětská, sci-fi...
- AL: Co teď čtete? A psaní?
JL: Právě teď mám halucinace – to není nastavená fráze, můj mozek se točí – s krátký román z Transylvánie (maďarského původu, podle jména) Attila Bartis. Má název Chůze. Nepopsatelný, schizofrenní, rázný a neúprosný. Zdá se, že to napsala zlověstná a bláznivá horská banka. Děsí mě to!
Týkající se psát, jsem v pokročilém stádiu těhotenství román která nejenže není historická, ale je to jako nic, co jsem kdy neudělal do teď. Je to objev. Každý krok je překvapením. A víc nepřidávám.
- AL: Jaká je podle vás vydavatelská scéna?
JL: Žiju, což není málo. Mohou za to, že čtenáři ještě nejsou jakousi přísně tajnou až satanskou sektou. Mé požehnání všem. Od největšího po nejmenší. A pojďme, již řečeno, pro ty, kteří si knihy vydávají sami.
- AL: Je pro vás obtížný okamžik krize, který prožíváme, nebo si budete moci uchovat něco pozitivního pro budoucí příběhy?
JL: Stejně těžké jako kdokoli jiný. Ale pro mě krize, pandemie a válka jsou jen náhody. Jednou, jestli budeš chtít, ti řeknu proč.