David Botello | Fotografie: Twitter profil.
David Botello ePochází z Madridu a je mediálně známou tváří, zejména jako historický šiřitel. Je to také spisovatel a scénárista a moderátor pořadů jako Pointa o historii y to je jiný příběh, na Telemadrid, s také autorem Carmen Sanchez-Risco jako partner. Mezi jeho knihy patří Follones, milostné aféry, nerozum, zápletky, triky a další triky devatenáctého století, Vikingové neměli rohy. o Filip Krásný. anatomie zločinu.
V tomto rozsáhlém rozhovor Vypráví nám o své kariéře a mnoha dalších tématech. Velmi si vážím vaší sympatie a stráveného času.
David Botello — Rozhovor
- ACTUALIDAD LITERATURA: Spisovatel, komunikátor, producent, televizní moderátor... Je nějaký konkrétní aspekt, ve kterém se cítíte lépe?
DAVIDOVÁ LÁHEV: Obvykle se představuji jako spisovatel a scénárista. Co bylo spojením písmen. Je to profese, kterou jsem nejvíce rozvinul, ve které se mám stále co učit a ve které se cítím nejpohodlněji.
- AL: Můžeš se vrátit k té první knize, kterou jsi četl? A první příběh, který jsi napsal?
DB: Byla to dětská verze Oliver Twist (jak je), ze sbírky Soudruh, z nakladatelství Sima. Byla to první kniha, kterou mi dali. Svůj život jsem strávil čtením všechno, co mi padlo do rukou, ale doma bylo málo knih. Tuhle mi dali někteří sousedé, když mi bylo šest let. Držím ji jako zlato v látce spolu s téměř všemi knihami, které jsem jako dítě četla. Volání divočiny, The Hollisters, Pět, Julio Verne…
ten příběh
První příběh, který jsem napsal, byl báseň. byl jsem v třetina GBS. Moje babička Lala, která mě učila číst a každý večer mi vyprávěla příběhy, právě zemřela. Ten samý rok jsme se přestěhovali. Dům byl větší, ale bylo mi smutno. Byl ve škole nový a měl strach. Vždy jsem seděl v poslední řadě. Jedno ráno, učitel Don Alfredo nás požádal, abychom mu něco napsali. A ta báseň vyšla. Šel jsem z poutník, který nepřestal cestovat. Asi jsem křičel, aby mě nechal utéct. Nebo jsem možná jen chtěl najít své místo ve světě. Nevím…
Donu Alfredovi se to líbilo a požádal mě, abych to přečetl nahlas před celou třídou. Pořád mám tachykardii, když si na to vzpomenu. Nakonec mě někteří kolegové oslovili. Asi mi to řekli měli rádi. Ale pamatuji si jen jejich úsměvy. Teplo ruky na rameni. Pocit úlevy. Ten den jsem zjistil, že psaní je způsob, jak být milován.
Espisovatelé a postavy
- AL: Hlavní spisovatel? Můžete si vybrat více než jednu a ze všech epoch.
DB: Během svého života jsem měl různé výbuchy... Měl jsem chvilku Julio Verne, jako každý; pak jsem prošel JJ Benitez, dokud jsem neměl dost koní a Tróje. Jako teenager jsem měl amor s masami Ortega a Gasset a jeho studií o lásce, se způsobem chápání Castilla de Antonio Machado, s kapitánovými verši neruda. Lorca mě přiměl létat dramatickou silou poezie. Alexandre Strčil jsem více než jeden meč jako rty. Borges mě přesvědčil o hodnotě být stručný. Bukowski naučil mě vyjadřovací schopnosti sprostého jazyka. Joseph Campbell mi vyprávěl o hrdinově cestě kolem táborového ohně.
A moje zorničky srážely Paca Prahová hodnotaAngel Gonzalez, García Márquez, Bob Dylan, Buero Vallejo, Lope de VegaLuis Garcia Montero Calderon, Peter Schaffer, Čechov… Při opětovném čtení seznamu si uvědomuji, že je tam hodně poezie, nějaké divadlo, málo vyprávění a méně zkouškacož je žánr, kterému se věnuji nejvíce.
Dokončuji práci se svou další posedlostí: Juan Antonio Cebrian, Concostrina Snow, Juan Eslava GalánJežíš Callejo Jose Luis Corral...
- AL: Jakou postavu v knize byste chtěli potkat a vytvořit?
DB: Don Quijote. Pro všechny. Je to kulatá postava. Doprovázelo mě to víc než cokoli jiného. Je to jediná kniha, kterou jsem četla několikrát. Vidím se tak trochu bojovat s větrnými mlýny, zaměňovat stáda za nepřátelské armády a slepě mávat meči po měších. Don Quijote Zdá se mi mnohem reálnější než Cervantes. Je pro mě méně obtížné představit si toho, kdo jede s brněním ve čtyřiceti stupních na slunci La Manchy, než toho druhého, který zvedá pero.
Zvyky a četby
- AL: Máte nějaké zvláštní návyky nebo návyky, pokud jde o psaní nebo čtení?
DB: Musel jsem psát v redakcích, které byly rušné, v barech, v knihovnách, v parcích... Zvláště, Píšu doma. Jsem jeden z těch šťastlivců, kteří mají prostor se světlem, velkou obrazovkou a knihami, spoustou knih. Svůj život trávím doslova obklopený psanými slovy.
- AL: A vaše preferované místo a čas to udělat?
DB: Mám tolik práce, že nemůžu být dokonalá. Píšu hned, uprostřed rána, po jídle, odpoledne, v noci a/nebo za svítání. Když odcházím z domova, většinou s sebou nosím počítač.
Totéž se děje se čtením. Nemohu opustit domov bez svého ebooku. Ne bez mého ebooku. Rád čtu kdekoli.
I když bezesporu nejlepším místem, kde si užít potěšení ze čtení, je postel. Ráno, když to život dovolí. A vždy, vždy, v noci. Nedokážu si představit, že bych šel spát, aniž bych si chvíli četl. Mám přítele s blogem tzv Kéž mě spánek dostihne čtení, a nemůžu být větší fanoušek. To je můj jediný čtenářský koníček. Můj čtenářský rozmar. Moje neřest. Padající do náruče Morphea, zatímco slova mizí před očima.
- AL: Ten historický okamžik, který vás nejvíce přitahuje?
DB: Mám rád příběhy víc než momentky. Našel jsem úžasné příběhy v XNUMX. století, za vlády katolických panovníků, v královském paláci v Madridu, v ulicích půlky světa, v Alhambře, v Gaudího Barceloně... Kdybych si měl vybrat, rád bych té mytické době věnoval mnohem více pozornosti, hledat oheň, ve kterém se lidé vše naučili.
David Botello - Projekty
- AL: Co teď čtete? A psaní?
DB: Čtení Jsem trochu nutkavý a docela nepořádný. Takže jdu do trantranu s několika knihami současně: Španělská občanská válka, Hugh Thomas, brožované vydání, které vypadává ze stránek. Valle Inclán a neobvyklý případ muže s rentgenovými paprsky v očích, od La Felguera Editores, kterou mi dali během kurzu a já se těšil, až se do toho pustím. Odyssea Cabeza de Vaca, Rubén Caba a Eloísa Gómez Lucena, pro práci. Nejdelší noc, od Carlos Gibaja, protože vždy musíte nosit a poezie.Geografie je osud, od Iana Morrisona, protože se nikdy nepřestanu snažit učit anglicky. Teď, když začnu prázdniny, zkusím si přečíst nějaké vyprávění, které je mým trvalým účtem.
Y Nikdy nepřestanu psát, zejména scénáře pro své projekty. Právě jsem vypustil pořad o Toledo a jednu utrhnu z Cabeza de Vaca. Mít různé návrhy kusů o historii Madridu. já mám redakční úkol tak nedávné že stále Nemohu sdílet. A vždycky mám rozpracovaných několik projektů, pár románů, divadelní hru, pilotní díl seriálu, dva nebo tři dokumenty... Uvidíme, jestli flétna zní a já tahám díry, abych je trochu popostrčil.
Pohled
- AL: Jaká je podle vás vydavatelská scéna?
DB: Jedním z mých oblíbených koníčků je ztrácení se v knihkupectvích. S přibývajícím věkem se mi čím dál víc točí hlava, když vím, že nikdy nedočtu ani polovinu knih, které jsou v té době v prodeji... Tolik nabídek mě přemáhá.
Jako autor mohu jen říci, že jsem měl štěstí. Uvědomuji si, že prostředí, ve kterém působili nakladatelé, se kterými jsem se před dvaceti lety setkal, když jsem vydal svou první knihu, nemá nic společného s měnícím se světem, ve kterém nyní žijeme. Nakonec bude pravda, že nikdo se nemůže dvakrát vykoupat ve stejné řece, zvláště ne v řece rozbouřené.
Komunikační trh (televize, rozhlas, vydavatelství...) zažívá krizi digitální identita. Nezbývá než se přizpůsobit nebo zemřít. A plavat dál.
- AL: A nakonec, co si myslíte, že kroniky budoucnosti řeknou o současnosti, ve které žijeme?
DB: Nevím, co řeknou kroniky, ale jsem si jistý, že kdybychom se tam byli podívat, byli bychom překvapeni. Historici mají výhodu, protože historie je psána mnohem lépe z budoucnosti. Nikdo nebyl schopen předpovědět, že Křesťanství Bylo by to dominantní náboženství v polovině světa. A když už to byla skutečnost, změnil se způsob interpretace minulosti. Ti, kteří prožili atentát na rakouského arcivévodu v Sarajevu, nevěděli, že po letech někdo řekne, že to byl spouštěč první světová válka.
Zpívání v dešti, Snídaně s diamanty o Královna Afriky Nebyli ani nominováni na Oscara za nejlepší film roku. Představte si, že by někdo Hitchcockovi řekl, že sedmdesát let poté, co to Akademie odmítla, Psychóza bude považován za jeden z nejlepších filmů v historii kinematografie. A možná o nás nikdo nebude mluvit, až budeme mrtví. Kdo ví, co budoucnost řekne o současnosti? Možná si ani nepamatují COVID. A Filomena bude jen ta, která ráda zpívá.