V této knize Alberti vyjadřuje skrze jeho verše frustraci z toho, že je daleko od svých Přístav Santa Maria. Na svém novém místě není básník blízko moře a to narušuje jeho náladu, která zešedne vzhledem k vzdálenosti od jeho přítele oceánu.
Krajina známá spisovateli je daleko a s takovou vzdáleností jeho vzpomínek a jeho dětství, které je ztracený ráj. Naopak, město je odhaleno jako šedá klec, ve které nuda a nostalgie jsou uštěpačné pocity v srdci Albertiho, který touží po tom, co po sobě zanechal, a který je nucen cítit hořkost jakési vyhnanství, které jí zevnitř.
V těchto básních o námořní touze je to běžné pozorovat mořské prvky protože obchody nebo technické názvy a světlo a obrázky hrají velmi důležitou roli. Moře, které je městem, je zpracováno soudržným způsobem s metry inspirovanými populární poezií, ve kterých můžeme vidět paralely, opakování, refrény a nesčetné množství tradičních postupů, které slouží k vyjádření nostalgie nejvhodnějším způsobem k předmět.
Více informací - Životopis Rafaela Albertiho
Foto - Labyrint kata
Zdroj - Oxford University Press