Dnes si připomínáme 180. výročí narození Gustava Adolfa Bécquera

Právě ve dnech jako dnes jsem obzvláště rád, že mohu psát o literatuře. Důvod zde: Dnes si připomínáme 180. výročí narození Gustava Adolfa Bécquera, jeden ze dvou romantických autorů, kteří ve Španělsku „vzkřísili“ romantismus. Druhá spisovatelka, jak ji nepojmenovat: Rosalía de Castro. Společně oživili romantismus, který začal upadat kolem roku 1850. Z tohoto důvodu jsou tito dva autoři klasifikováni jako postromantičtí.

Ale postarejte se o Bécquera, stručně shrneme, co jeho osoba a dílo znamenaly pro literaturu:

1. Napsal mnoho děl, ale především je známý svými "Rýmy" y "Legendy", druhý psaný v próze.
2. Jako dobrý romantik miloval několik žen: Julia Espín, Elisa Guillén a Casta Navarro. S ním se oženil v roce 1861 a o několik let později se rozvedl.
3. Zemřel za pouhých více než 34 let, Bohužel. Nemohli jsme si dlouho užívat jeho literaturu, ale přesto se stal mezi ostatními spisovateli docela uznávaným spisovatelem.
4. Stále jeho poezie byla vydána posmrtně, konkrétně v roce 1871, protože jeho první básně byly ztraceny při požáru, na který je Bécquer musel přepsat, a také vytvořil nové, které nazval "Kniha vrabců". Po smrti autora jeho přátelé a kolegové upravili tyto spisy a publikovali je pod jménem, ​​které je dnes známé: "Rýmy".

«Rimas» od Bécquer

Jeho rýmy jsou krátké básně, populární v tónu a se spoustou muzikality ve svých verších. V nich lze dokonale pozorovat 4 zcela diferencované bloky:

• Rýmy I až VIII: Mluví o samotné poezii, o básníkově psaní. V nich se obtížnost, kterou má básník při hledání správných slov, která přesně vyjadřují to, co chce říci, odráží při mnoha příležitostech.
• Rýmy IX až XXIX: Mluví o nadějné a radostné lásce, lásce, která je pociťována poprvé a je vzrušující.
• Rýmy XXX až LI: Ty naopak hovoří o milostném zklamání a o tom, co to obnáší.
• Rýmy LII až LXXVI: Jeho nejčastějšími tématy jsou osamělost, bolest, smutek a beznaděj.

V těchto rýmech mluví Bécquer k štíhlé modrooké ženě («Váš modrý žák ...»), s blond vlasy a světlou pletí. Říká, že je to frustrovaná a nemožná láska, ale někdy se zdá, že žena je sama poezie, ta, která není dosažitelná, dokonalá poezie, která vzdoruje autorovi ...

Bécquerova poezie se velmi liší od dříve napsané romantické poezie. Bécquer, pod a intimní a tajemná svatozář, prchá před typickými souhláskovými rýmy romantických veršů a vytváří vlastní skladby: kratší a kratší, přímější, přirozenější, ne tak vynucené nebo vyšperkované, ...

Sám o své poezii řekl toto:

«Přirozený, krátký, suchý, který pramení z duše jako elektrická jiskra, který zraní pocit slovem a uteče; a nahý vynalézavostí,… probouzí tisíc nápadů, které spí v bezedném oceánu fantazie ».

Symbolika jeho poezie a její podstatnost byla silně uplatněna vliv na autory jak Juan Ramón Jiménez nebo ti z generace 27. Dalo by se tedy říci, že Bécquer byl básník předběhl svou dobu, předchůdce pozdějších hnutí, stejně jako pozdní romantik.

Zde je dokument o životě a díle GA Bécquera. Je to jen 15 minut, stojí za to vidět:

https://www.youtube.com/watch?v=ycZT7MsxZkA

Některé z jeho rýmů (XXX, LIII,

RÝMOVAT XXX

V očích se mu objevila slza
a na můj ret frázi o odpuštění;
Pýcha promluvila a setřela si slzy,
a fráze na mých rtech vypršela.

RÝM XXXVIII

Jdu cestou; ji, pro další;
ale při pomyšlení na naši vzájemnou lásku
Stále říkám: „Proč jsem toho dne mlčel?“
A ona řekne: „Proč jsem neplakala?“

Vzdechy jsou vzduch a jdou do vzduchu.
Slzy jsou voda a jdou k moři.
Řekni mi, ženo, když je láska zapomenuta
Víš, kam to jde?

RÝM LIII

Tmavé vlaštovky se vrátí
na vašem balkoně jejich hnízda pověsit,
a znovu s křídlem k jeho krystalům
hrají dorovnat.

Ale ty, které let zadržel
přemýšlet o své kráse a mém štěstí,
ti, kteří se naučili naše jména ...
Ti ... se nevrátí!

Hustá zimolez se vrátí
ze zahrady vylézt na stěny,
a znovu večer ještě krásnější
jeho květiny se otevřou.

Ale ty, sypané rosou
jejichž kapky jsme sledovali, jak se třesou
a padat jako slzy dne ...
Ti ... se nevrátí!

Vrátí se z lásky ve vašich uších
ohnivá slova, která mají znít;
vaše srdce z jeho hlubokého spánku
možná se probudí.

Ale ztlumený a vstřebaný a na kolenou
jako je Bůh uctíván před svým oltářem,
jak jsem tě miloval ...; vypadni z háku,
No ... nebudou tě ​​milovat!