Fotografie: web autora.
Denise Garcia, Albacete básnířka z Fuente-Álamo, ale usadila se v Murcii, se narodil v den jako dnes 1929. Vystudovala románskou filologii, její zájem o literaturu, a zvláště o poezii, ji brzy zaujal Rubén Darío, Becquer, Rosalía de Castro, Machado a řecké a latinské klasiky. Ale na oslavu jeho narozenin jde a výběr básní které patří k jeho práci. Abych ji objevil.
Dionisia García — Vybrané básněs
SÁM?
Požehnané vědět, že na tebe někdo čeká
a bude trpět tvými slzami,
někdo ráno
připojte se ke svému probuzení pohlazením,
a počítal mnohokrát
stodola tvého těla.
Osamělost odhání toho, kdo se na nás dívá,
kdo ví, jak sdílet to, co jsme se naučili,
a s námi se pohybuje
ke stejným věcem.
***
ZPRÁVA
Najednou, dnes odpoledne, srpna dva tisíce devět,
na stole se objeví malý kousek papíru,
pouze dvěma slovy a nezaměnitelným písmenem.
Před více než deseti lety nás její autor opustil,
a teď je tento papír tak nevinný
na stole s jiným pořadím,
a ne v domě, kde bydlela.
Obrat vzpomínek, které v tuto chvíli dostávám
o trpící ženě, která chtěla být milována.
Staral se o nás v té době výměnou za něhu,
šeptání a náklonnosti, s opakovanými polibky.
Odpustil nám naše gesta a výčitky.
Chtěl cestovat na svatá místa.
Jsem si jistý, že jste to všechno konečně viděli
a jeho dobré srdce nás povzbuzuje.
Možná je tento papír dárek,
prozíravé varování, nečekané,
o nás a našich ubohých životech.
***
FRIEND
Dlouho očekávané loučení dnes končí.
Další úsek života za námi.
Už k nám nepřijedete vlakem
pokusit se říci pevným dechem
dokud nedostaneme nevysvětlitelné.
Dnes osud chce, abyste byli první
odhalit skryté.
Poznáš pravdu, ty sám, na druhém břehu.
***
RÁJSKÝ STROM
Rajský strom nás chránil
mezi sadem a domem.
jeho popelavé listy
zdálo se, že se dotkl půlměsíce,
nebeská klenba, tak blízko na dosah ruky,
a ať žijí hvězdy
v našich očích vesnických dětí,
blízko k přírodě.
Pamatuji si západy slunce
pod stromem a jeho vůní,
kde mě jednoho dne oznámili
doručení archy
s matčinými šaty,
koho jsem neznal
***
VÁŠEŇ POTŘEBNÉHO DNE
V hodinách smutek davy
za minulý čas,
pro život, který jsem mohl zvýšit
v neúnavném boji.
To jsou bitvy
minulosti a současnosti,
aniž by to bylo možné
opravit co je pryč...
Silné mé infarkty a sny,
povzbuzuje k probuzení k radosti,
k vášni nezbytného dne,
v jiném světě, který mě nyní přijímá,
kterého miluji a kterého se bojím a zneklidňuje mě,
ve kterém piju doušek po doušku,
kdyby jich nebylo víc.
***
MOMENTKA
Paže v ruce s mým otcem podél půvabné třídy
při hledání přítele, kterého jsme nakonec viděli.
Byl slunečný březen a přiblížil se fotograf
ochoten tu scénu zastavit.
Naše dlouhé kabáty, úsměv;
elementární radost z existence
navždy označeny černobíle.
Předsedal bráně Alcalá,
s růžovou a šedou na kameni,
obklopený nevinnou atmosférou.
Uplynulo více než třicet let
a projíždím to místo autem;
Když procházím, zčernalé kamenné arkády,
jeho nestoudná nádhera nedbalá na spěch.
Jdu za svým přítelem, starým a sám.
Je neklidné jaro, bez fotografa,
a můj otec není.
***
SHAKESPEARE NEMAL KOLO
Byl chodcem lásek ve Stratfordu,
Shakespeare neměl kolo;
zvednuté zemské víry
v planoucí radosti
k překonání vzdáleností
a dostat se domů
od Anne Hathaway,
který čekal, a nabídl objetí
svému věrnému poutníkovi.
Teď kluci
milenci stratfordu,
hledají cestu,
ale už žádné známky nejsou:
byly vymazány tolika koly
že jen vzduch drží
vzpomínky neporušené,
živé bušení srdce
ze srdce mladého muže.
Zdroj: web autora.