Almudena de Arteaga. Rozhovor s autorem La virreina criolla

Almudena de Arteaga Je spisovatelkou, lektorkou a publicistkou. Narodila se v Madridu a vystudovala práva na UCM, v roce 1997 vydala svůj první román, Princezna z Eboli, jejíž úspěch ji přivedl k tomu, že se věnuje výhradně psaní. Pak následovalo dalších 20 děl. Kritici ji považují za jednu z nejvýraznějších současných spisovatelek historických románů. Jeho nejnovější román je Kreolský místokrál. Velice vám děkuji za váš čas a laskavost rozhovor kde nám o ní vypráví a mnoho dalších věcí.

Almudena de Arteaga — Rozhovor

• ACTUALIDAD LITERATURA: Váš nejnovější román se jmenuje Kreolský místokrál. Co nám o tom říkáte a kde se ten nápad vzal?

ALMUDENA Z ARTEAGA: Felicitas, narozený v New Orleans (Louisiana) a zemřelý v Aranjuez (Španělsko), je jasným příkladem nezávislá, odvážná a zkušená žena. Poznejte z první ruky dva důležité okamžiky v historii světa nezávislost na Spojených státech a francouzské revolucia v obou se přímo či nepřímo podílí. Kromě toho, že se jednou jako vdova nebojí pokračovat v pokroku a ve světě, kde mnoho žen cestuje ze starého na nový kontinent za lepším životem, rozhodne se vydat cestu za vzděláním svých dětí podle slib, který dala svému manželovi v smrtelné posteli 

koncem osmnáctého století život ženy nelze pochopit, aniž by šla po boku svého manžela. Bernard je jediným Španělem uznávaným jako hrdina americké revoluce a jeho obraz visí na zdech Kapitolu. Osvobodil celou banku Mississippi od britského obtěžování, obsadil Floridu a Pensacolu, pomohl George Washingtonovi, když se chystal prohrát válku. Guvernér Louisiany a místokrál Nového Španělska a nepokračuji, protože bych svým románem udělal spoiler, který nechci. Jeho příběh je příběhem příběhů o obchodu se zbožím v Mississippi, míšení rodů, pirátech v Karibiku, místokrálovství v Mexiku, literárních setkáních na madridském dvoře a exilu. 

• AL: Můžeš se vrátit k té první knize, kterou jsi četl? A první příběh, který jsi napsal?

ADA: První byly dětské příběhy a komiksy, a když jsem si mohla přečíst sbírku Pět y The Hollisters, který prožil dobrodružství, o kterých snily všechny děti, které v EGB studovaly.

• AL: Hlavní spisovatel? Můžete si vybrat více než jednu a ze všech epoch. 

ADA: Těžká otázka, protože jsem četla romány téměř všech žánrů mladé anglické literatury Agatha Christie, která mě zavedla do kriminálních románů až po velké komiky jako Dřevěný dům a Tom ostrý ukončit bezkonkurenční satiru Quevedo nebo náš současník Zástupný obrázek pro Eduardo Mendoza. 

Historický román je vždy prokládán další čistou fikcí. 

Ve škole jsem začal, jak je potřeba, s Don Quijote z La Mancha Dona Miguela de Cervantese, i když poprvé prošel mýma rukama, možná jsem byl příliš mladý, abych si toho náležitě vážil. Později od jeho Vzorové romány k našemu Národní epizody Benito Pérez Galdós procházející tudy Prokletí králové, od Maurice Drouona, Vzpomínky na Hadriána, od Marguerite Yourcenar po Při hledání Jednorožce, od Juana Eslava Galana. 

A tak bych mohl pokračovat donekonečna, protože jsem měl to velké štěstí, že jsem se dostal ke stovkám napínavých příběhů, které mou čtenářskou žízeň více než uhasily.

• AL: Jakou postavu v knize byste chtěli potkat a vytvořit? 

ADA: Hlavní z každého románu, který mě svádí ve chvíli, kdy mi projde rukama. Mám počítačový soubor s názvem šuplík mých nápadů, plný historické ženy ponořené do toho nejabsolutnějšího ostrakismu nebo zapomnění se životy, které stojí za to obnovit kteří čekají na svou příležitost, aby jednoho dne, když mi Bůh dá život, mohli spatřit světlo. Jen doufám, že je naplním tak, jak si zaslouží, protože psát o někom nese velkou odpovědnost, i když je pohřben po staletí.

• AL: Máte nějaké zvláštní návyky nebo návyky, pokud jde o psaní nebo čtení? 

ADA: Ninguna. Jako dcera z velké rodiny a velmi mladá matka, která ještě studuje na univerzitě, jsem se naučila soustředit se na ta nejneočekávanější místa a možná mi to pomohlo nebýt vybíravá. 

• AL: A vaše preferované místo a čas to udělat? 

ADA: Můj dům, letiště, vlak, pláž, hory... Jakékoli místo kde se dá sedět, je dobré číst. Psát, obvykle můj dům pokud mě nepřesáhnou dodací lhůty románu. 

• AL: Existují další žánry, které se vám líbí? 

ADA: Všechno, pokud je práce dobrá a chvályhodná. i když vždycky Přikláním se k historickému románu. 

• AL: Co teď čtete? A psaní?

ADA: Čtení hromada soubory z různých národních historických archivů. Je těžké mě teď sledovat.

já dokumentujiŽivot gipuzkoanské ženy v XNUMX. století to málokdo ví, vdaná za velkého námořníka a příklad kultury a sebezdokonalování. Více neříkám že později se překvapením a velkou náhodou objeví jiní spisovatelé, kteří na to vzpomínají ve stejnou dobu. Nebylo by to poprvé, co se mi to stalo.  

• AL: Jak si myslíte, že je vydavatelská scéna a co vás rozhodlo zkusit vydat?

ADA: Dobří vydavatelé mají a titánská práce napřed, protože nyní, kromě hledání skutečného a neotřelého vydavatelského úspěchu, musí k prodeji bojovat s konkurencí nabídky, kterou nové technologie v oblasti zábavy nabízejí mládeži. 

Od úspěchu Princezna z Eboli, což byl můj první román z dvaadvaceti, které jsem vydal, jsem nikdy nenapsal bez vydání. 

• AL: Je pro vás obtížný okamžik krize, který prožíváme, nebo si budete moci uchovat něco pozitivního pro budoucí příběhy?

ADA: Těžké chvíle jsou pro mě nesmírně povznášející, protože stimulují talent. Prostě musíš sednout k práci a tvořit a myšlenky mají tendenci plynout mnohem snadněji než v klidnějších časech.