Dnes je den, kdy jsou obvykle oceňováni spisovatelé a velká literární díla. Chci však ocenit ženu, která nepísala knihy, ale byla zapojena, aby měl každý přístup ke kultuře a čtení.
Mluvím o Maria Moliner, poněkud zapomenutá osobnost republiky a která se podílela na otevírání knihoven a vytvořila známý slovník: Slovník Maríi Molinerové.
María Moliner (Zaragoza, 1900-Madrid, 1981), byla knihovnice, filologka a lexikografka. Dcera venkovského lékaře vystudovala historii na univerzitě v Zaragoze a o rok později se opozicí zapsala na fakultu archivářů, knihovníků a archeologů.
Vyhlášení republiky a pedagogické mise
María, vdaná s dětmi, žila ve Valencii, když byla v roce 1931 vyhlášena republika. O měsíc později vláda vytvoří Radu pedagogických misí, do níž se zapojí María a vytvoří valencijskou delegaci.
V roce 1931 překročila negramotnost ve Španělsku 44 procent, u většiny žen, a pouze šest procent populace mělo přístup ke knihám nebo novinám. Knihovní službu koordinovali Luis Cernuda, Juan Vicens a María Moliner a bylo mu přiděleno 60 procent rozpočtu pedagogických misí, což znamená, že v letech 1931 až 1936 bylo vytvořeno 5.522 XNUMX nových knihoven.
Ve Valencii věnovala María veškerou svou energii rozšiřování cirkulujících knihoven, které se skládaly ze spousty stovek knih pro každé město nebo vesnici, a to jak pro děti, tak pro dospělé. Kolem knihoven organizoval řadu přednášek, filmových sezení, rozhlasových konkurzů a vybraných alb, základní cíle svého revolučního plánu gramotnosti a kulturní socializace.
Jak se dalo očekávat, pro tolik knihoven nebylo tolik kariérních knihovnic, a tak se rozhodl, že je nechá v rukou učitelů a učitelek i matek rodin, protože poznamenal, že mají o kulturu větší obavy než muži a viděl v nich ženy. perfektní pomocná zařízení.
Jak vysvětluje María Moliner o knihovnách:
Jde o probuzení a podporu lásky ke čtení, a proto v zaslaných dávkách existuje spousta zábavných a esteticky příjemných knih, stejně jako knihy s odpovídajícími informacemi o těchto myšlenkách, problémech a konfliktech, které otřásají světem. ve všech myšlenkových řádech a všech účelech života, co představuje tu lidskou věc, která nemůže a neměla by být cizí pro žádnou osobu.
El Slovník španělského použití autorka María Moliner
Považován za jeden z nejlepších alternativních slovníků ke Královské akademii (RAE), byl vydán poprvé v letech 1966-67 nakladatelstvím Gredos a María Moliner k jeho vytvoření využila více než patnáct let.
Tento slovník definic, synonym, výrazů a množinových frází a skupin slov je také skutečným ideologickým a synonymním slovníkem.
María Moliner očekávala v některých aspektech, jako je vysvěcení Ll v La z Ch v C (kritérium, které RAE nebude dodržovat až do roku 1994) nebo zahrnutí běžně používaných výrazů, ale které RAE nepřijala, jako je slovo kybernetika.
Pokud chcete více informací o tomto slovníku, v Web Instituto Cervantes mají o něm velmi komplexní záznam.
María Moliner dnes
María Molinerová je příkladem nespravedlnosti vůči ženám a barbarství absolutismu.
Pokud jde o její knihovny, španělská občanská válka a následná Francova diktatura zničily tento velký projekt knihoven pedagogických misí a gramotnosti a socializace kultury. Jak uvedl Juan Vicens ve Francii v roce 1938, když mluvil o impulsu k veřejnému čtení během republiky ve Španělsku:
Příběh je jednoduchý, vždy stejný, když lidé padnou k nepříteli: knihovník je zastřelen, knihy spáleny a všichni, kteří se podíleli na jeho organizaci, jsou zastřeleni nebo pronásledováni.
Na druhou stranu, María Molinerová byla první ženou, která obsadila křeslo na Královské akademii jazyků, ačkoli skutečnost, že byla ženou a profesionálně, byla považována spíše za knihovnici než za filologku, přestože připravila důležitý slovník, přiměl jej, aby do něj nikdy nevstupoval.
Carmen Conde, spisovatelka a první žena přijatá na Akademii v roce 1979, to nezapomněla zmínit nepřímo ve svém vstupním projevu:
Vaše ušlechtilé rozhodnutí ukončuje nespravedlivou a starodávnou literární diskriminaci.
Tento článek slouží k uctění této dámy jazyka a kultury, která pro knihu tolik udělala.
Zdá se mi spravedlivé obhájit tuto osobnost španělské kultury, která je dvojnásobně diskriminována za to, že byla ženou, a že vykonávala svoji příkladnou práci v průběhu republiky. Upřímně jí děkuji, protože její myšlenky, i když příliš pozdě, přinesly ovoce a knihovny jsou navzdory krizi těmi místy setkávání a porozumění mezi lidmi.