Nejmodernější teorie, které od filozofie pracují na koncepcích souvisejících s estetikou a pojmech umění a krásy, mají takovou velikost, že by nebylo dobré nechat si ujít komentář k poslední přečtené knize.
Hans-georg gadamer je autorem této knihy s názvem «Krása proudu ", a to je historická cesta, od velkých řeckých klasiků, přes různé koncepty a úhly pohledu zpracované v různých obdobích západních dějin, aby bylo možné odpovědět na otázky obtížného řešení. Existuje souvislost mezi uměním minulosti a uměním současnosti? Čím to je, že umění vyžaduje ospravedlnění pro společnost? A abych odpověděl, apeluje nejen na tuto historickou cestu, ale také na různé definice, které různé vlivné osobnosti měly pojmy jako např. Krása, umění a estetika.
A končí to zakončením, po vynikající cestě, která stojí za každé slovo a každý nápad, kterému je těžké porozumět, a říká, že existují tři etapy nebo způsoby, jakými jsou umění a komunity spojeny, za všech okolností, místa a kultury . Hra, symbol a večírek jsou ty tři prvky, které poskytují vztah mezi dvakrát, mezi různými pojmy. Blízkost klasického umění, již mrtvého podle Hegelových slov, a současného umění, umírajícího podle teoretiků frankfurtské školy, nebo snad v neustálé transmutaci kvůli své kvalitě reprodukční techniky.
Gadamer byl německý filozof narozený v roce 1900 a zemřel v březnu 2002. Měl štěstí, že byl svědkem velkých změn v mentalitě diváků, nebo příjemců umění, pokud chcete. Živý pozorovatel vývoje klasičtějšího umění směrem k estetickým prasklinám nesmírné hodnoty pro mysli obou umělců a jejich příjemců. Patřil k linii hermeneutické filozofie a jeho hledání bylo vždy založeno na něčem, co nejklasičtější z řeckých filozofů uvedlo takto: «Vím jen, že nevím nic«. Gadamer se při provádění všech svých filozofických prací spoléhal spíše na myšlenku klást otázky, než hledat přesné odpovědi. Při vytváření dialogů mezi různými dobami a způsoby vnímání, vidění, poznání bezprostřední reality a ne.
Text, který není zbytečný a který i přes určitou míru obtížnosti, kterou má pro nezvyklé čtenáře, musím říci, že je až do poslední stránky extatický.
Děkuji vám!