Fotografie: Juan Torres Zalba, Facebook page.
Juan Torres Zalba je z Pamplony a pracuje jako právník, ale ve volném čase se věnuje historické žánrové literatuře. Po odeslání Pompelo. Abisunharův sen, v loňském roce prezentovány První senátor z Říma. Velice vám děkuji za váš čas a laskavost věnovanou tomuto rozhovor, kde hovoří o ní a několika dalších tématech.
- ACTUALIDAD LITERATURA: Váš nejnovější román se jmenuje První senátor z Říma. Co nám o tom říkáte a kde se ten nápad vzal?
JUAN TORRES ZALBA: Román vypráví o událostech, které se odehrály v republikánském Římě mezi lety 152 až 146 př. n. l., v době, kdy došlo k události velkého významu, třetí punské válce a konečnému dobytí a zničení Kartága.
To je hlavní vlákno díla, jehož prostřednictvím budeme moci z první ruky poznat velké historické postavy současnosti (Scipio Emiliano, starý Cato, Cornelia, která je matkou bratří Graco atd.), na osmi stech stranách nejdůležitější bitvy, tažení v Africe a Hispánii, politické záležitosti Říma a Kartága, slavnosti, zvyky, každodenní život a mnoho dalšího.
Po prvním románu, který souvisel s římským založením mého města Pamplona, jsem chtěl čelit většímu, ambicióznějšímu příběhu, Dějiny velkými písmeny, a tentokrát jsem byl nadšený pro její postavy. , všechny prvotřídní, jeho epos a jeho politický rozměr, předehra k revoluci bratří Graco. A tak se krůček po krůčku vynořila myšlenka románu, která se mi líbila čím dál víc, jak jsem postupoval v dokumentaci. Pouze konečný útok na Kartágo římskými vojsky a to, jak je dosaženo této politické situace, stojí za to. Bylo to obrovské město se zastrašujícím systémem hradeb a obrovskou populací připravenou na všechno. Ale vstoupili Římané. To, co se tam stalo, muselo být hrozné.
- AL: Můžeš se vrátit k té první knize, kterou jsi četl? A první příběh, který jsi napsal?
JTZ: Pravdou je, že si nepamatuji, která kniha byla první, kterou jsem četl. Řekl bych jeden z The Five. Moje sestra je měla všechny a já je milovala.
Trochu starší, ne o moc, mám zvláštní zálibu v románu Edeta's Hill, dětském románu o druhé punské válce. Je možné, že to ve mně něco poznamenalo, touhu nebo vášeň pro historii a pro žití historie.
Nicméně si velmi dobře pamatuji (a můj otec ano) na první příběh, který jsem napsal. Byla to napodobenina vyprávění "The Five", velmi krátká, ale napsaná z mé vlastní iniciativy. A pravdou je, že když to dnes čtu, zdá se mi, že to není vůbec špatné (říkáno s úsměvem).
- AL: A ten hlavní spisovatel? Můžete si vybrat více než jednu a ze všech období.
JTZ: Moc se mi líbí silné romány, a ne obrazně řečeno, ale kvůli jejich objemu. Líbí se mi samozřejmě Posteguillo, ale hlavně Colleen Mccullough, která je pobuřující. Jeho romány ze starověkého Říma jsou působivé. Svou stopu ve mně zanechala i tvorba od Gorea Vidala.
A když opustíme historický román, jsem nadšený z Pána prstenů. Je to jedno z mála děl, které jsem přečetl vícekrát (nejsem opakovaný čtenář).
- AL: Jakou postavu v knize byste chtěli potkat a vytvořit?
JTZ: Rád bych potkal mnohé a viděl je procházet se po Římě, jako jsou Cato, Scipio Emiliano, Cornelia, Appius Claudius Pulcro, Tiberius a Gaius Sempronius Graco, Sertorio, Pompeius Veliký... a mám to štěstí, že už je vytvořili. Postrádám ostatní, ale čas od času.
- AL: Máte nějaké zvláštní návyky nebo návyky, pokud jde o psaní nebo čtení?
JTZ: Pravda je, že ne. Chvíli jsem nad touto otázkou přemýšlel, ale vidím, že nemám žádné koníčky ani zvyky. Píšu, kdy a jak můžu (více v noci než ve dne), ale s ničím zvláštním, co bych řekl kromě toho, že potřebuji hodně ticha. U mě doma už jsou poučeni, že když píšu, je lepší se na mě nedívat (trochu to přeháním).
- AL: A vaše preferované místo a čas to udělat?
JTZ: Páni, na to už jsem odpověděl. Nejraději mám noc (jsem velká sova), a co se týče místa, občas ho střídám, někdy v ložnici, jindy na kuchyňském stole, jindy v místnosti, která slouží jako kancelář... podle mi dát a jak se cítím nejpohodlněji.
- AL: Existují další žánry, které se vám líbí?
JTZ: Žánrem, který mám ohromně rád, je historický román. Mimo něj mě láká i fantasy žánr, ale jak se říká, koza horu táhne.
- AL: Co teď čtete? A psaní?
JTZ: Právě teď jsem ponořen do pokračování Prvního římského senátora. Čtení pro radost ze čtení Teď nemám čas. Moje práce už vyžaduje hodně obětavosti a prostor, který mám, je psát. V létě jsem si dal pauzu s El Conquistadorem od José Luise Corrala.
- AL: Jaká je podle vás vydavatelská scéna?
JTZ: Domnívám se, že toho nebylo napsáno a publikováno tolik, jako kdy bylo, a to jak v papírové, tak digitální podobě. Je pravda, že pro začínající autory je přístup k vydavateli opravdu komplikovaný, stejně jako prodej, protože konkurence a kvalita je velmi vysoká. V mém případě mám obrovské štěstí na nakladatelství, které se o mě skvěle stará (Sféra knih). Také vidím, že existuje mnoho blogů o literatuře (jako je tento), čtenářských skupin, skupin na sociálních sítích s tisíci členů atd., které kromě zviditelnění, které je velmi vítané, ukazují, že zájem o čtení je plný šumění.
Další věcí je škoda, kterou napáchá pirátství, které se zdá být nekontrolovatelné. Úsilí vynaložené na vytvoření románu nebo jakéhokoli literárního díla je obrovské a je velmi frustrující vidět, jak pirátské knihy kolují.
U zbytku jsme nedávno viděli, jak velcí vydavatelé podepisují autory, což naznačuje, že se vydavatelský svět hýbe, že je velmi živý.
- AL: Je pro vás obtížný okamžik krize, který prožíváme, nebo si budete moci uchovat něco pozitivního pro budoucí příběhy?
JTZ: V mém případě mi práce nechyběla (právě naopak) ani bolestné zážitky, takže si myslím, že nemám důvod si stěžovat. I tak ale platí, že jako každý mám velkou touhu získat zpět předchozí život, jeho radost, bavit se, cestovat nebo být bez obav s rodinou a přáteli. Každopádně si myslím, že do budoucích příběhů nedostanu nic pozitivního. Byla to dlouhá a těžká doba, kterou je nejlepší nechat za sebou.