Pokud je možné, že existuje někdo, kdo nečetl Vězeňský románek, no ... dnes to v tomto zvládnete třetí článek oddaný Španělská středověká literatura. Tentokrát jdeme na Balady, že kompilace textů, původu odvozeného z ústního podání, což si jistě všichni pamatujeme z našich vysokoškolských čtení. Ale vždy je vhodná doba se na ně podívat. Tyto jsou tři z nejslavnějších.
Klasifikace
Navrhl to Menéndez Pidal, ale existuje některé románky, které patří do více než jedné kategorie.
- L historický pojednávají o historických nebo legendárních tématech středověkých španělských dějin atd.
- L romantický sdružují největší počet románků a jejich téma je velmi rozmanité.
- L epické a legendární které vyprávějí exploity historických hrdinů a jsou založeny na francouzských epických písních.
- L tradiční, vulgární nebo slepý Vyprávějí senzační události, jako jsou zločiny, činy banditů, zázraky atd.
- L okraj Vyprávějí události, ke kterým došlo na hranici Španělska během boje proti Maurům v době znovudobytí.
Nejslavnější románky
Vězeňský románek
Jedno z mistrovských děl španělského Romancera, přeloženo do všech jazyků a případně nejznámější ze všech.
Že do května to bylo, do května,
když je horko,
když pšenice září
a pole kvetou,
když kalendář zpívá
a slavík odpovídá,
když milenci
budou sloužit lásce,
ale já, smutný, starostlivý,
že žiji v tomto vězení,
Ani nevím, kdy je den
ani když jsou noci,
ale pro malého ptáka
který mi za úsvitu zpíval.
Zabiják z kuše
Bůh mu dá špatnou odměnu.
Románek hraběte Arnaldose
Kdo by měl takové jmění
na mořských vodách
jako tam byl hrabě Arnaldos
ráno San Juan!
S jestřábem v ruce
lov se chystal lovit.
Viděl jsem přijíždějící kuchyni
který se chce dostat k zemi.
Svíčky přinesly hedvábí,
lanoví cendalu;
námořník, který tomu velí
říká, že přijde zpívat
že moře bylo klidné,
vítr pustil
ryby, které jdou hluboko
arribalos je nutí chodit,
ptáci, kteří létají
budou pózovat na stožáru.
Tam mluvil hrabě Arnaldos,
uslyšíte, co řekne:
- Bože, modlím se, námořníku,
řekni mi teď tu píseň.
Námořník odpověděl:
takovou odpovědí bylo dát:
-Neříkám svou píseň
ale kdo jde se mnou.
Románek z Amenábaru a krále Dona Juana
To je také další z nejpopulárnějších. Je to maurský románek s historický základ že v roce 1431 dorazil do Granady kastilský král Juan II. s Moorem Abenámarem, kterého uznali za krále města.
„Abenámar, Abenámar, Moor of the Morería,
v den, kdy jste se narodili, byla velká znamení!
Moře bylo klidné, měsíc vysoko,
Moor, který se narodil v takovém znamení, by neměl lhát.
Tam Moor odpověděl, dobře uslyšíte, co by řekl:
„Řeknu vám, pane, i kdyby mě to stálo život,
protože jsem syn Maurů a zajatý křesťan;
jako dítě a chlapec mi to řekla moje matka
Jakou lež neřekl, že to byla velká podlost:
proto se zeptej, králi, co by ti řekla pravda.
„Děkuji ti, Abenámare, za tvou zdvořilost.“
Co jsou to za hrady? Jsou vysoké a září!
„Alhambra byla, pane, a druhá byla mešita,
ostatní Alixares, krásně vyřezávané.
Moor, který je zpracoval stovkou zdvojnásobil, vydělal za den,
a den, kdy je nepracoval, bylo mnoho dalších ztraceno.
Druhým je Generalife, zeleninová zahrada, kterou ani neměl;
další Torres Bermejas, hrad velké hodnoty.
Tam promluvil král Don Juan, budete dobře slyšet, co řekl:
„Kdybys chtěl, Granada, vzal bych si tě;
Upřímně vás vydám a věnuji se Córdobě a Seville.
—Jsem ženatý, králi Done Juane, jsem ženatý, ne vdova;
Moor, který mě má velmi velký, mě miloval.