Současná latinskoamerická poezie (II)

Včera jsme zahájili tento dvojitý článek s první částí «Současná americká hispánská poezie« ve kterém jsme s vámi hovořili o takových slavných básnících, jako jsou Gabriela Mistral, José Marti nebo Pablo Neruda. V této splátce vám přinášíme další 3, neméně slavné než ty předchozí. Je o César Vallejo, Vicente Huidobro y Octavio Paz.

Pokud si chcete i nadále užívat dobrou poezii přinesenou z druhé strany rybníka, zůstaňte a přečtěte si tento článek. Slibujeme, že se vám bude líbit.

César Vallejo

toto peruánský avantgardní poezie narozen v roce 1982 a zemřel v roce 1938 vynikal svým velmi důležitým básnickým dílem. Jeho práce „The Black Heralds“ Publikováno v roce 1919, zachovává ozvěny modernismu, ale mnoho z jeho básní zaměřených na utrpení a úzkost začíná prezentací nepravidelného metru a je psáno neformálnějším tónem, než jaký byl dosud viděn.

Jak píše, vidíme, jak exil, smrt jeho matky, tragická a surová španělská občanská válka a bezpráví obecně, převezmou velkou část jeho budoucí práce. V tomto krátkém fragmentu věnovaném jemu vám chceme něco nabídnout „The Black Heralds“, ve kterém je lidská bolest ústředním motivem díla:

V životě jsou rány, tak silné ... já nevím!
Září jako nenávist k Bohu; jako by před nimi,
kocovina všeho utrpěla
to se spojí v duši ... já nevím!

Je jich málo; ale jsou ... otevírají tmavé příkopy
na nejdivočejší tváři a nejsilnější zádech.
Možná to budou hříbata barbarů Attily;
nebo černí hlasatelé, které nám posílá smrt.

Jsou to hluboké pády Kristů duše
nějaké rozkošné víry, že se osud rouhá.
Ty krvavé zásahy jsou praskliny
chleba, který hoří na dveřích trouby.

A ten muž ... Chudák ... chudák! Protočte oči jako
když nás tleská přes rameno;
otočí šílené oči a všechno žilo
shromažďuje se, jako kaluž viny, v pohledu.

V životě jsou rány, tak silné ... já nevím!

Vicente Huidobro

toto Chilský spisovatel, také z avantgardní éry hispánsko-americké poezie, stejně jako César Vallejo, kromě poezie také pěstoval romány a divadlo.

To bylo jeden ze zakladatelů „kreacionismus“, dědic ultraismu, a publikoval v roce 1914 s heslem 'Non serviam', který popírá, že by umění mělo napodobovat přírodu, a tvrdí, že musí vytvářet nové reality prostřednictvím slova.

Huidobro shrnuje v této básni, že uvidíme níže jeho vizi tvůrčího procesu, považujeme to za manifest jeho kreacionistické teorie:

Poetické umění

Nechť je verš jako klíč
To otevírá tisíc dveří.
Padá list; něco letí;
Kolik očí je vytvořeno,
A duše posluchače se zachvěje.

Vymýšlejte nové světy a starejte se o své slovo;
Když adjektivum nedává život, zabíjí.

Jsme v cyklu nervů.
Sval visí,
Jak si pamatuji, v muzeích;
Ale to není důvod, proč máme méně síly:
Skutečná síla
To spočívá v hlavě.

Proč zpíváš růži, ó básníci!
Ať to kvete v básni;

Jen pro nás
Všechny věci žijí pod sluncem.

Básník je malý bůh.

Octavio Paz

Octavio Paz, velký teoretik nezávislosti slova s ohledem na realitu: „Mimo svět znamení, který je světem slov, neexistuje žádný svět.“ V této básni od "Mlok" publikoval v roce 1962, básník Mexičan vyvolává ty hranice mezi skutečným a neskutečným:

Pokud je bílé světlo skutečné
této lampy, skutečné
ruka, která píše, jsou skutečné
oči, které se dívají na to, co je napsáno?

Od jednoho slova k druhému
co řeknu, zmizí.
Vím, že jsem naživu
mezi dvěma závorkami.

A zatím tento dvojitý článek o současné latinskoamerické poezii. Pokud se vám to líbilo a chcete, abychom se čas od času více ohlédli a obnovili texty a jména básníků a dalších spisovatelů, kteří nám toho v té době tolik nabídli (a nadále nám to nabízejí), stačí nám to říct v našem komentáře nebo sociální sítě. Šťastný čtvrteční večer!