Není pochyb o tom, že Gloria Fuertes je jednou z nejznámějších spisovatelek na světě. Jeho básně jsou téměř vždy v paměti, protože jsme s nimi vyrůstali. Pravdou ale je, že byla víc než dětskou básnířkou. Silná postava Glorie i její básně přetrvávají v průběhu času.
Ale Kdo byla Gloria Fuertes? Jaké básně jsou nejdůležitější, které jsi napsal? Jaké to bylo?
Kdo je Gloria Fuertes?
Slovy Camila José Cely, Gloria Fuertes byla 'kurva anděl' (Promiňte). Neměla to v životě lehké a i tak se jí podařilo napsat jedny z nejkrásnějších básní pro děti.
Gloria Fuertes se narodil v Madridu v roce 1917. Vyrůstala ve čtvrti Lavapiés, v lůně skromné rodiny (matka švadlena a otec vrátný). Jeho dětství bylo stráveno mezi různými školami, z nichž některé vyprávěl ve svých básních.
Ve 14 letech ji matka zapsala do Institutu odborného vzdělávání žen, kde získala dva diplomy: Těsnopis a psaní na stroji; a Hygiena a péče o děti. Místo do práce se však rozhodl zapsat na Gramatiku a literaturu.
Váš cíl a čím vždy chtěla být, byla spisovatelkou. A podařilo se mu to v roce 1932, ve věku 14 let, kdy vydali jednu z jeho prvních básní «Dětství, mládí, stáří ...».
Jeho první zaměstnání bylo jako účetní v továrně, což mu dalo čas psát básně. V roce 1935 vydal jejich sbírku, Ignorovaný ostrova začal dávat recitály poezie na rádiu Madrid. Svou práci však neopustil. Od roku 1938 do roku 1958 pracovala jako sekretářka, dokud nebyla schopna skončit. A je to tím, že kromě té práce měla ještě další jako redaktorka v dětském časopise. Právě tento žánr mu dokázal otevřít dveře ke slávě, která mu přišla v roce 1970, kdy Španělská televize ji vystupovala ve svých pořadech pro děti a mládež a své básně proslavil po celém světě.
Nakonec, a protože je to jedna z básní, kde ona sama vypráví o svém životě, necháme vás tak, jak se prezentovala.
Autobiografie
Gloria Fuertes se narodila v Madridu
ve dvou dnech věku,
No, maminčin porod byl velmi pracný
že když se to zanedbá, zemře, aby žilo pro mě.
Ve třech letech už uměl číst
Svou práci jsem znal už v šesti.
Byl jsem dobrý a hubený
vysoká a poněkud nemocná.
V devíti letech mě chytilo auto
už ve čtrnácti mě zastihla válka;
V patnácti mi zemřela matka, odešla, když jsem ji nejvíc potřeboval.
Naučil jsem se smlouvat v obchodech
a chodit do měst pro mrkev.
Tehdy jsem začal s láskou,
-Jména neříkám,
díky tomu jsem to zvládal
moje sousedská mládež.
Chtěl jsem jít do války, zastavit ji,
Ale zastavili mě uprostřed cesty
Pak pro mě vyšla kancelář,
kde pracuji jako hloupý,
"Ale Bůh a poslíček vědí, že nejsem."
Píšu v noci
a chodím hodně do terénu.
Všechny moje jsou už léta mrtvé
a jsem víc sám než já.
Napsal jsem verše do všech kalendářů,
Píšu do dětských novin,
a chci si koupit přírodní květinu na splátky
jako ty, které někdy dávají Pemánovi.
Nejlepší básně Glorie Fuertes
Níže jsme sestavili některé z básní Glorie Fuertes abyste je, pokud je neznáte, viděli, jak psal. A pokud je znáte, určitě si je budete chtít přečíst znovu, protože jsou jedny z nejlepších v poezii.
Když tě jmenují
Když tě jmenují,
ukradli mi trochu tvého jména;
vypadá to jako lež,
že půl tuctu písmen říká tolik.
Moje šílenství by bylo rozbít zdi s tvým jménem,
Šel bych vymalovat všechny stěny,
nebyla by studna
aniž bych to ukázal
říct své jméno,
ani kamenná hora
kde nebudu křičet
učit ozvěnu
vašich šest různých písmen.
Moje šílenství by bylo,
nauč ptáky to zpívat,
naučit ryby pít,
učit muže, že nic není,
jako zbláznit se a opakovat tvé jméno.
Moje šílenství by bylo zapomenout na všechno,
ze zbývajících 22 písmen, číslic,
o přečtených knihách, o vytvořených verších. Pozdrav se svým jménem.
Požádejte o chleba se svým jménem.
- Vždycky říká to samé - řekli by v mém kroku, a já, tak hrdý, tak šťastný, tak veselý.
A půjdu na onen svět s tvým jménem na mých ústech,
na všechny otázky odpovím jménem
- soudci a svatí nic nepochopí-
Bůh by mě odsoudil, abych to říkal nepřetržitě navždy.
Vidíš jaký nesmysl
Vidíš jaký nesmysl,
Rád píšu tvé jméno
vyplnit papíry svým jménem,
naplňte vzduch svým jménem;
řekni dětem své jméno,
napiš mému mrtvému otci
a řekni mu, že se takhle jmenuješ.
Věřím, že kdykoli to řeknu, slyšíš mě.
Myslím, že je to štěstí.
Procházím se ulicemi tak šťastný
a nenesu nic než tvé jméno.
autobio
Narodil jsem se ve velmi mladém věku.
Ve třech letech jsem přestal být negramotný,
panna, v osmnácti,
mučedník, v padesáti.
Naučil jsem se jezdit na kole,
když se ke mně nedostali
nohy na pedálech,
políbit, když mě nedosáhli
prsa do úst.
Velmi brzy jsem dosáhl dospělosti.
Ve škole,
první v Urbanity,
Posvátná historie a deklamace.]
Algebra ani sestra Maripili mi neseděly.
Vyhodili mě.
Narodil jsem se bez pesety. Nyní,
po padesáti letech práce,
Mám dva.
Kohout se probudí
kikiriki,
Jsem tu,
řekl kohout
Kolibřík
Kohout kolibřík
byl zrzka,
a byl to jeho oblek
krásného peří.
Kikiriki.
vstávej rolníku,
že slunce už je tam
na cestě.
-Kikiriki.
vstaň farmáři,
probuď se s radostí,
den se blíží.
-Kikiriki.
Vesnické děti
probuď se s ole,
čeká na vás ve "škole".
Město nepotřebuje hodinky
kohout stojí za poplach.
V mé zahradě
Na trávě ke mně mluví stromy
božské básně ticha.
Noc mě překvapuje bez úsměvů,
vzbuzující v mé duši vzpomínky.
* * *
Vítr! slyší!
čekání! nechoďte!
Čí je to strana? Kdo to řekl?
Polibky, na které jsem čekal, jsi mě opustil
Na zlatém křídle mých vlasů
Nechoďte! Rozjasněte mé květiny!
A já vím, ty, větrný přítel posle;
odpověz mu, že jsi mě viděl,
s obvyklou knihou mezi prsty.
Když odcházíš, zapal hvězdy,
vzali světlo a já sotva vidím,
a já vím, vítr, nemocný mou duší;
a vezměte mu toto „rande“ rychlým letem.
... A vítr mě sladce hladí,
a odejde necitlivý k mé touze...
Hádej, hádej...
Hádej, hádej...
Hádej, hádej...
Hádej, hádej:
jede na oslu
je malý, tlustý a má břicho,
přítel gentlemana
ze štítu a kopí,
zná přísloví, je chytrý.
Hádej, hádej...
Kdo to je? (Sancho Panza)
Modlitba
Že jsi na zemi, Otče náš,
Že tě cítím na hrotu borovice,
V modrém torzu dělníka,
V dívce, která vyšívá zakřivené
Zadní strana, míchání nitě na prstu.
Otče náš, jenž jsi na zemi,
V drážce
Na zahradě,
v dole,
v přístavu,
V kině,
Ve víně
V domě lékaře.
Otče náš, jenž jsi na zemi,
Kde máš svou slávu a své peklo
A vaše limbo; že jste v kavárnách
Kde bohatí pijí svou sodovku.
Otče náš, jenž jsi na zemi,
Na lavičce ve čtení Prado.
Jsi ten starý muž, který dává na procházce drobky chleba ptákům.
Otče náš, jenž jsi na zemi,
V cikádě, v polibku,
Na hrotu, na hrudi
Ze všech, kteří jsou dobří.
Otec, který žije kdekoli,
Bůh, který proniká jakoukoli dírou,
Ty, který snímáš úzkost, kdo jsi na zemi,
Otče náš, vidíme tě
Ty, které musíme vidět později,
Kdekoli, nebo tam na obloze.
Kam jdeš, truhláři? (KOLEDA)
-Kam jdeš truhláři
se sněhem?
-Jezdím do hor pro dříví
pro dva stoly.
-Kam jdeš truhláři
s tím mrazem?
-Jezdím do hor pro dříví,
můj otec čeká.
-Kam jdeš se svou láskou
Dítě úsvitu?
-Zachráním všechny
kteří mě nemilují.
-Kam jdeš truhláři
tak brzy ráno?
-Jdu do války
zastavit to.
Na okraji
Jsem vysoký;
ve válce
Musím vážit čtyřicet kilo.
Byl jsem na pokraji tuberkulózy
na okraji vězení,
na pokraji přátelství,
na hranici umění,
na pokraji sebevraždy,
na pokraji milosrdenství,
na pokraji závisti,
na pokraji slávy,
na hraně lásky,
na okraji pláže,
a kousek po kousku mě to uspalo,
a tady spím na okraji,
na pokraji probuzení.
párů
Každá včela se svým partnerem.
Každá kachna svou tlapkou.
Každému jeho téma.
Každý svazek s obálkou.
Každý chlap se svým typem.
Každá píšťalka se svou flétnou.
Každé ohnisko se svou pečetí.
Každý talíř se svým šálkem.
Každá řeka se svým ústím.
Každá kočka se svou kočkou.
Každý déšť se svým mrakem.
Každý mrak se svou vodou.
Každý chlapec se svou dívkou.
Každý ananas se svým ananasem.
Každou noc s úsvitem.
Malý velbloud
Velbloud byl píchnut
se silničním bodlákem
a mechanik Melchor
dal mu víno.
Balthazar
šel natankovat
za pátou borovicí...
a velký Melchior byl nesvůj
poradil se se svým „Longinusem“.
-Nepřijeli jsme,
nedorazili jsme,
a přišel svatý porod!
- jsou tři minuty po dvanácté
a tři králové byli ztraceni.
Kulhající velbloud
víc napůl mrtvý než živý
jeho plyš se plazí
mezi kmeny olivovníků.
Blíží se Gaspar,
Melchior mu zašeptal do ucha:
-Dobrá velbloudí birria
že vás na východě prodali.
U vchodu do Betléma
škytal velbloud.
Ó, jaký smutek je tak velký
v jeho belfo a v jeho typu!
Myrha padala
Podél cesty,
Baltasar nese truhly,
Melchior tlačil na brouka.
A už za úsvitu
- ptáci už zpívali-
tři králové zůstali
zející a nerozhodný,
slyšet mluvit jako muž
novorozenému dítěti.
-Nechci zlato ani kadidlo
ani ty poklady tak chladné,
Miluju velblouda, miluji ho.
Miluji ho, opakovalo Dítě.
Pěšky se vrací tři králové
sražený a utrápený.
Zatímco velbloud ležel
lechtá dítě.
V mém kulatém obličeji
V mém kulatém obličeji
Mám oči a nos
a také malá ústa
mluvit a smát se.
Očima vidím všechno
svým nosem dělám achise,
s mými ústy jako jak
popcorn.
Chudák osel!
Osel nikdy nepřestane být oslem.
Protože osel nikdy nechodí do školy.
Z osla se nikdy nestane kůň.
Osel nikdy nevyhraje závody.
Jaká je chyba osla, že je oslem?
Ve městě osla není žádná škola.
Osel tráví svůj život prací,
tahání auta,
bez bolesti a slávy,
A víkendy
přivázaný k ruskému kolu.
Osel neumí číst,
ale má paměť.
Osel dorazí do cíle poslední,
Ale básníci mu zpívají!
Osel spí v plátěné chýši.
Neříkej osla oslem,
říkej mu "pomocník člověka"
nebo mu říkat osoba
Znáte další básně od Glorie Fuertes, které stojí za to si zapamatovat?