Nazim Hikmet. výročí jeho narození. Básně

Nazim hikmet Narodil se v den jako dnes v roce 1901 v Soluni, tehdy tureckém městě. Považuje se za Nejvýznamnější turecký básník XNUMX. století. Jeho revoluční myšlenky ho donutily prožít polovinu života ve vězení a exilu. Publikoval také divadlo a povídky a jeho tvorba je poznamenána vlivem básníků jako např Majakovskij. Pamatovat si ho nebo ho znát zde je a výběr básní.

Nazim hikmet - Básně

Dívky mají rády zlaté nitě...

Dívky mají rády zlaté nitě
v tomto evropském městě
chodí s pantoflemi jako my.
Nad Istanbulem, který nosím uvnitř, je nebe jasné.
Cypřiš, fontána, Ãœsküdar.
I kdybych běžel, nedosáhl bych
nedosáhne páry, která vychází z doku.

Pátý den hladovky

Pokud to nedokážu dobře vyjádřit, bratři,
Co ti chci říct,
Budete mě muset omluvit:
Cítím nějakou závrať
Trochu se mi točí hlava.
Není to alkohol.
Je to jen trochu hlad.

bratři,
Ty z Evropy, ty z Asie, ty z Ameriky:
Nejsem ve vězení ani nedržím hladovku.
Dnes v květnu jsem se natáhl na trávu
A tvé oči se na mě dívají velmi zblízka,
zářící jako hvězdy,
Dokud jsou vaše ruce
jsou jednou rukou třesoucí mou,
jako moje matka,
jako můj milovaný,
jako můj život.

Mí bratři:
Na druhou stranu jsi mě nikdy neopustil,
Ne já, ne moje země,
ani mým lidem.
Stejně jako tě miluji,
chceš můj, já vím.
Děkuji vám, bratři, děkuji.

Mí bratři:
Nemám v úmyslu zemřít.
Pokud budu zabit,
Vím, že mezi vámi budu nadále žít:
Budu v aragonských básních
(v jeho verši, který zpívá štěstí budoucnosti),
Budu v holubici míru, od Picassa,
Budu v písních Paula Robesona
A především
a co je krásnější:
Budu v triumfálním smíchu soudruha,
Mezi přístavními dopravci z Marseille.
Abych vám řekl pravdu, bratři,
Jsem šťastný, rád povolím uzdu.

Město, odpoledne a vy

Mezi mými pažemi jsi nahý
město, odpoledne a vy
tvá jasnost osvětluje mou tvář
a také vůně vašich vlasů.
Čí jsou to beaty
že bít bum bum a splést se s naším dechem?
tvoje? z města? odpoledne?
Nebo možná jsou moje?
Kde končí odpoledne, kde začíná město
kde končí město, kde začínáš
kde skončím kde začnu?

Dvě lásky

V srdci není místo pro dvě lásky
mentira
může být.

Ve městě studených dešťů
je noc a já ležím v hotelovém pokoji
mé oči jsou upřeny vysoko
mraky procházejí stropem
těžké jako náklaďáky jezdící po mokrém asfaltu
a vpravo v dálce
bílou konstrukci
možná sto příběhů
vysoko nad zlatou jehlou září.
Mraky procházejí stropem
mraky plné sluncí jako caiques melounů.
Sedím na parapetu
odraz vody mě hladí po tváři
Jsem na břehu řeky
nebo u moře?

Co je na tom tácu
na tom růžovém tácu
jahody nebo ostružiny?
Jsem na poli narcisů
nebo v zasněženém bukovém lese?
Ženy, které miluji, se smějí a pláčou
ve dvou jazycích.

Separace se houpe ve vzduchu jako železná tyč...

Separace se houpe ve vzduchu jako železná tyč
který mi udeří do obličeje
jsem ohromen

Utíkám, pronásleduje mě odloučení
Nemohu uniknout
selhávají mi nohy, zhroutím se

odloučení není čas ani způsob
oddělení je mostem mezi námi
jemnější než vlasy ostřejší než meč

jemnější než vlasy ostřejší než meč
oddělení je mostem mezi námi
i když sedíme, naše kolena se dotýkají

zdroj: Do polohlasu


Buďte první komentář

Zanechte svůj komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinné položky jsou označeny *

*

*

  1. Odpovědný za údaje: Miguel Ángel Gatón
  2. Účel údajů: Ovládací SPAM, správa komentářů.
  3. Legitimace: Váš souhlas
  4. Sdělování údajů: Údaje nebudou sděleny třetím osobám, s výjimkou zákonných povinností.
  5. Úložiště dat: Databáze hostovaná společností Occentus Networks (EU)
  6. Práva: Vaše údaje můžete kdykoli omezit, obnovit a odstranit.