Marocké dopisy.
Cartas marruecas je epištolský román napsaný španělským spisovatelem a vojákem José Cadalso. Publikováno v roce 1789, je to jedna z nejvýznamnějších památek iberské literatury XNUMX. století. Podobně byla tato práce uznána pro vývoj jejího původního a odvážného příběhu, který zanechal mnoho paradigmat své doby.
Ve skutečnosti, mnoho vědců považuje jeho linie, naložené modernistickými prózami, za také před jejich dobou. Totéž se děje s příběhem založeným na výměně dopisů (celkem 90) mezi třemi fiktivními postavami. Ačkoli argument představuje neobjektivní analýzu, jedná se o velmi platný pohled na převládající situaci ve Španělsku v té době.
Autor, José Cadalso
Život hodný knihy a filmu
José Cadalso y Vásquez de Andrade se narodil v Cádizu v Andalusii 8. října 1741. Je smutné, že jeho matka zemřela při porodu a jeho otec se s ním setkal, když mu bylo 13 let.. Byl to bohatý obchodník se zájmy v Americe, příliš zaneprázdněný, aby překročil Atlantik a pohřbil svou ženu nebo se staral o svého syna.
Jezuitský otec Mateo Vásquez, strýc z mateřského křídla, ho měl během dětství v péči. Později se přestěhoval do Paříže, aby pokračoval ve studiu (ve francouzském hlavním městě se konečně setkal se svým otcem). Později, Cestoval po Nizozemsku, Itálii a germánských územích, dokud se neusadil se svým otcem v Londýně.
Muž „světa“
Neustálé cesty několika oslnivými evropskými městy dodávaly Cadalsu kosmopolitní vizi života. Kromě toho zažil v první osobě vrchol osvíceného myšlení. Z mladého Josepha se tak stal rozumný muž.
Tato „progresivní“ myšlenková linie mu přinesla těžké konfrontace s jeho otcem.. Protože - stejně jako zbytek Španělska - přijal jeho otec velmi konzervativní „archaické“ ideály. Která privilegovaná zkušenost nad získanými znalostmi.
S jezuitským povoláním?
První konfrontace mezi otcem a synem byla způsobena rozkazem prvního, aby jeho potomci mohli studovat na Seminario de Nobles de Madrid. Byla to instituce, jejímž hlavním posláním byla příprava mladých lidí na byrokratické úkoly, daleko od jakéhokoli uměleckého a tvůrčího povolání.
Aby unikl tomuto „trestu“, předstíral Cadalso zájem o výcvik jezuitského duchovního. Vlastně to byla docela lest; jeho otec tento náboženský řád zavrhl a poslal ho zpět na „osvícení“. Žil tedy ve druhém stadiu ve „městě lásky“. Také cestoval po kontinentu, aby se naučil živé jazyky a latinu (v těch letech téměř nepoužívaný jazyk).
Konec idyly
Josefa Šibenice.
Smrt jeho otce v roce 1761, kdy měl ilustrovaný mladík pouhých 21 let, byla „výzvou k Zemi“. Vrátil se do Španělska, aby zjistil znepokojivé zprávy: otcovo staré jmění zmizelo ... Bez dědictví se rozhodl vstoupit do armády. To byla jeho stará touha jako teenagera, kterou vetoval v první řadě jeho otec (nekomunoval ani se zbraněmi).
Od té doby kombinoval intenzivní románky s literárním dílem a vojenskými povoláními. Z tohoto důvodu Cadalso zemřel předčasně v roce 1782, oběť fragmentu granátu která ho zasáhla v chrámu při bojích v okupaci Gibraltaru.
Analýza Marocké dopisy
Knihu si můžete koupit zde: Marocké dopisy
Kontext
Ponuré noci y Marocké dopisy představují ne plus ultra v literární kariéře José Cadalsa. Vzhledem k okolnostem popsaným v předchozím odstavci byla obě díla vydána posmrtně a ve splátkách. The Post of the Blind de Madrid byl prostředkem odpovědným za šíření těchto vynikajících děl do světa.
Plukovník - právě tuto hodnost obdržel několik dní před svou smrtí - v letech 1773 až 1774 produkoval svůj slavný epištolský román. Nepodařilo se mu překonat tehdejší konzervativní cenzuru, a proto neměl příležitost užít si svůj životní úspěch.
Rušivé texty
Po rozsahu španělského zlatého věku vstoupila později španělská literatura do poměrně výrazného výmolu.. Po genialitě autorů jako Lope de Vega, Pedro Calderón de la Barca, Francisco de Quevedo, Tirso de Molina nebo Sor Juana Inés de la Cruz (mimo jiné) bylo „přirozené“, že další etapa byla vnímána jako „stacionární “.
nicméně, Marocké dopisy sloužil jako neobvyklý návrh na opětovné uvedení španělských dopisů do pohybu. Díky vynikající kombinaci epištolský žánr více vysvětlující, s nejjemnější prózou plnou narativních postav.
Znaky
Protagonistou je Gazel, mladá Maročanka z dobře zabezpečené rodiny, která právě dorazila do Španělska na dovolenou.. Objektivně si váží všech situací, které pozoruje, a snaží se, aby se nenechal ovlivnit předchozími rozsudky. Toto chování je z velké části způsobeno jeho učitelem Benem Beleyem, kterého drží krok se všemi svými zkušenostmi.
Citace José Cadalso.
Z tohoto důvodu je Beley velmi hrdý na snahu svého účastníka překonat jakékoli povrchní nebo předpojaté nápady. Na druhou stranu, Nuño, Španěl středního věku, doplňuje trojici odesílatelů a remitentů. Tato postava představuje progresivní postoj autora, horlivého milovníka pravdy, s malou vírou ve své krajany, ale neúnavného obránce země.
Cenzura
Andaluský spisovatel nebyl schopen vidět jeho dílo vydané za jeho života v důsledku silné kritiky iberské společnosti, která se odráží v některých pasážích Marocké dopisy. Poté, co žil v Paříži a Londýně, a viděl na vlastní kůži pokroky lidského myšlení v italských a germánských společnostech, byl jeho návrat do Španělska téměř traumatizující.
Přichycení iberského národa k minulým myšlenkám - a překonané téměř v celé Evropě - bylo pro Cadalso nejhorší. Není divu, že tato pozice způsobila, že se střetl se svým otcem (vysílaným uprostřed jeho „esejových epištol“). Stejně tak to bylo hledisko opovrhované nejkonzervativnějšími a tradicionalistickými odvětvími, i když čas ukázal, že je to správné.