Don Jose Zorrilla dlužíme mu mnohem víc než jemu tenorioAle darebák don Juana sežral zbytek své slávy básníka. Takže dnes, u příležitosti jeho narozeninyjiž 203 února protože se narodil v Valladolid„Poctou si něco z toho pamatuji básnické dílo, který je také vysoce oslavovaný a uznávaný. On a jeho jmenovec, obdivovaný a později přítel José de espronceda jsou možná nejznámější romantické hlasy ve verších XIX století v naší zemi. Tady jsou 4 jeho básní.
Jose Zorrilla
Je pravda, že Zorrilla dosáhl nesmrtelnosti svými hrami jako Don Juan Tenorio o Zrádce, nevyznaný a mučedník, ale jejich legendy (Dobrý soudce, nejlepší svědek, Kapitán Montoya, Margarita obracečka) A poezie Jsou také více než pozoruhodné. Zahrňte tematické náboženský (Boží hněv), milující (Vzpomínka a povzdech) o filozofický (Příběhy šílence).
Byl vášnivý čtenáři romantických autorů jak walter Scott, Pryč Dumas a Victor Hugo, nebo jeho současní kolegové jako výše zmíněná Espronceda nebo Vévoda z Rivas. A určitě dostalo svého vlivu. Uznání přišlo s básní, které se věnoval Mariano José de Larra na jeho pohřbu. A také napsal svou autobiografii v Vzpomínky na starou dobu.
estos jemu 4 z jeho krátkých básní, ale každý stojí za přečtení.
Básně
Odstraňte vonný mrak z očí ...
Daleko od vašich očí parfémovaný mrak
že zář nás zahaluje, kterou tvá tvář dává,
a dej nám, Mary, tvůj mateřský pohled,
kde je mír, život a pustina.
Ty, myrhový balzám; Ty kalich čistoty;
Ty, květ ráje a světelných hvězd,
Znám štít a úkryt před smrtelnou slabostí
božskou krví toho, kdo zemřel na kříži.
Jsi, ó Mary, majákem naděje
který svítí ze života vedle nepokojného moře,
a k vašemu požehnanému světlu slabě postupujte
trosečník, který se touží dotknout Edenu.
Naléhejte na ni, ach, matko, svrchovaný dech
rozbitá svíčka mého nešťastného batela;
ukaž mu jeho soucitnou ruku,
nedovol, aby se moje srdce v něm ztratilo.
***
Běda smutnému!
Běda smutnému, který konzumuje
vaše existence v čekání!
Běda smutnému, který předpokládá
že duel, kterým je ohromen
nepřítomný musí vážit!
Naděje je z nebe
drahocenný a fatální dárek,
Milovníci zůstávají vzhůru
proměňují naději v žárlivost
které hoří srdce.
Pokud je to, co se očekává, pravda,
je to opravdu útěcha;
ale být chimérou,
v tak křehké realitě
kdo čeká zoufalství
***
Moje dcera
Na vrcholu hory
který slouží jako hranice,
pošle vám upřímnou duši
polibek a píseň;
vezmi je; to ze Španělska
musí jít dát můj život
v tvé duši má poezie,
můj polibek ve tvém srdci.
Tvůj otec, za horou
že pro oba není hranice,
nese upřímné přátelství
autora této písně.
Přijměte tedy ze Španělska
líbat a zpívat, můj život,
poezie v duši
a polibek na srdce.
Pokud jednoho dne z té hory
projít nebo překročit hranici,
uvidíte upřímnou duši
kdo ti dělá tuto píseň,
že šlechta Španělska
je kdo ví, můj život,
dát poezii duši
a polibky do srdce.
***
Do uměleckého Španělska
Čí podlaha, pokrytá vzpomínkami,
Nasává svou vlastní slávu
Jak málo je každého slavného díla: Zrádce a přítel bez ostudy vás klame,
Vaše poklady jsou kupovány pomocí strusek,
Vaše památky, ach! a vaše příběhy,
Prodané vedou do cizí země. Sakra, vlasti mocných,
Že za cenu, kterou si dáte, kdo jiný může
Za to, že nemáváš lhostejnými pažemi! Ano, pojď, přísahám Bohu! za to, co zbylo
Draví cizinci, jak drzí
Udělali jste ze Španělska aukci!