Sloka je metrický koncept, který klasifikuje typy veršů a způsob jejich seskupování. v básnické skladbě. Nejsou distribuovány stejným způsobem jako odstavec a je důležité analyzovat jejich uspořádání, protože na něm bude záviset rým, typ rýmu, pokud nějaký má, rytmus a délka sloky a jejích veršů.
Pokud jde o Královskou španělskou akademii, ta definuje sloku jako „každou z částí složených ze stejného počtu veršů a uspořádaných stejným způsobem jako některé básnické skladby“. Ale bez jakýchkoli pochyb nejlepší způsob, jak pochopit, co je sloka, je vidět různé typy, které existují. Vystavujeme hlavní typy slok.
dvojverší
Sloka, která tvoří dva verše s asonantním nebo souhláskovým rýmem. Je to nejjednodušší verš a lze jej rychle propojit s populárními rčeními.
Příklad: "ten, kdo se stydí, / ani nejí, ani neobědvá"
trojice
Tři verše hlavního umění (hendecasyllabic) se souhláskovým rýmem, které se někdy objevují jako autonomní sloka v rámci velké básnické skladby.
Příklad: „Ale trpěl jsem tě. Natrhl jsem si žíly / tygr a holubice na tvém pase / v souboji kousnutí a lilií» (F. García Lorca).
Solea
Složení tří veršů souvisejících s populární poezií Andalusie. Jsou to drobné umělecké verše v asonančním rýmu.
Příklad: «Mám touhu a lítost. / Žal chce, abych žil; / chtít, abych zemřel“ (Manuel Machado).
Kvartet
Skladba se čtyřmi hedecasylabickými verši nebo hlavní umění se souhláskovým rýmem.
Příklad: "V jakém království, ve kterém století, za jakého tichého / spojení hvězd, v který tajný den / ten mramor nezachránil, vznikla odvážná / a jedinečná myšlenka vynalézt radost?" (Jorge Luis Borges).
redondilla
Seskupení čtyř osmislabičných veršů a souhláskového rýmu (první a čtvrté, třetí a druhé).
Příklad: "Bílá holubice míru, / války značí konec, / přikryj nás ranním světlem / přestaň s prostořekým zabíjením".
Serventesian
Čtyři verše o jedenácti slabikách se souhláskovým rýmem; rýmuje první verš se třetím a druhý se čtvrtým veršem.
Příklad: „Já jsem ten, kdo včera jen řekl / modrý verš a světskou píseň, / v jehož noci byl slavík / který byl ráno skřivanem světla“ (Rubén Darío).
čtyřverší
Podobně jako u redondilla je čtyřverší také čtyřmi osmislabičnými verši, ale druhý a čtvrtý verš se rýmují v asonanci.
Příklad: «Světlo duše, božské světlo, / maják, pochodeň, hvězda, slunce... / Muž tápe; na zádech nese lucernu» (Antonio Machado).
Dvojverší
Poetická skladba čtyř veršů mollového umění a asonančního rýmu. Velmi časté v populárních písních.
Příklad: "Nevím, co říká vítr, / nevím, co říká moře, / ale když se podívám na horizont / vždycky začnu plakat."
Seguidilla
Jsou to heptasyllabické a pětislabičné verše a asonanční rým.
Příklad: "No, ty chodíš v dlaních, / svatí andělé, / moje dítě usne, / ty ratolesti máš" (Lope de Vega).
Sash
Čtyři alexandrijské verše (14 slabik) a souhláskový rým. Jde o typ sloky užívaný především ve středověku (XNUMX.-XNUMX. století).
Příklad: «Byl to prostý duchovní, chudý duchovní / řekl cutiano Missa de la Santa María; / Nevěděl jsem, jak říct jiné, říkal jsem to každý den, / znal jsem to spíše podle použití než z moudrosti» (Gonzalo de Berceo).
Limerick
Složení pěti veršů mollového umění (osmislabiky) a souhláskového rýmu. Může představovat metrické variace.
Příklad: „Nepředstavuji si ani bílé víno / čtyřicet let staré tak jemné / jako tvá voňavá ústa: / že jako pán růže, / víno voní darebákem“ (Lope de Vega).
Kvintet
Poetická struktura podobná limericku, ale s verši většího umění; rým je také souhláskový. Představuje variace limericku.
Příklad: "Jednou noc, můj otec, cítím se jako dítě, / sleduji, jak mě pohlcuje smutek, / s frázemi, které diktuje pouze náklonnost, / spustil proroctví mého osudu, / jednou v noci se můj otec cítím jako dítě." (Julián ze sněmovny).
lira
Seskupení pěti sedmislabičných a hendecasyllabických veršů se souhláskovým rýmem. Jeho původ je italský a lze jej ztotožnit i s názvem "poloviční pobyt".
Příklad: «Kdyby moje nízká lyra / dokázala vydat zvuk tak silně, že by v okamžiku / utišila hněv / temperamentního větru / a zuřivost pohybujícího se moře» (Garcilaso De la Vega).
Sextet
Existuje šest veršů hlavního umění a souhláskového rýmu. Mohou existovat variace.
Příklad: «Řada seminaristů defiluje, / holé oděvy jako sopisty, / veselí tricornes, horská tma. / Stádo štítových mul / černých a na kůlech, bez svatebních radovánek / a mezek zpívá aragonskou píseň» (Ramón del Valle-Inclán).
šestinedělí
Šest veršů mollového umění a souhláskového rýmu. Stejně jako sextet může také prezentovat metrické schéma s variacemi.
Příklad: „Hluboký klid, poddajnost / zákonu a v jemných / krátkých ústech úsměv / záhadný, jemný, / osvětlující, nerozhodný, / pleť barvy slonoviny“ (Amado Nervo).
Zlomená nožní spojka
Skladba nazývaná také „copla manriqueña“ od autora Jorge Manrique (XNUMX. století). Skládá se z oktosyllabických a čtyřslabičných veršů a jeho rým je souhláskový. Přeskočte proto krátký nebo vedlejší verš s dlouhým nebo durovým.
Příklad dvou dvojverší: «Vzpomeňte si na spící duši, / oživte mozek a probuďte se / kontemplujte / jak život plyne, / jak smrt přichází / tak tichá, / jak rychle slast odchází, / jak po domluvě dává bolest; / jak, podle našeho názoru, / jakákoliv minulost / byla lepší» (Jorge Manrique).
královská osma
Je také známý pod názvem „osmý rým“. Jde o soubor osmi hedecasylabických veršů. Osmý real je rozdělen do šesti veršů se střídavým rýmem a dvojverší tvořené posledními dvěma verši.
Příklad: «Blaženost je snění, když probouzím sny / srdce člověka jeho naděje, / jeho mysl lichotí úsměvné iluzi, / a přítomné dobro dosahuje budoucnosti; / a po vzdušném a světelném praporu / nadšení je duch spuštěn / pod nebem světla a barev, / pole malující vonné květiny» (José de Espronceda).
desátý nebo spinel
Skladba deseti osmislabičných veršů se souhláskovým rýmem.
Příklad: «Bohatý sní o svém bohatství, / kdo mu nabízí nejvíce péče; / sní chudák, který trpí / jeho bída a jeho chudoba; / sní ten, kdo se začíná dařit, / sní ten, kdo se snaží a předstírá; / sní ten, kdo uráží a uráží; / a ve světě, závěrem, / každý sní o tom, čím je / ač tomu nikdo nerozumí» (Calderón de la Barca).
Sonnet
Seskupení čtrnácti veršů hlavního umění (hendecasyllables), rozdělených takto: dvě čtyřverší a dvě trojice. Vzniklo ve středověku a nesmírně se rozšířilo prostřednictvím španělského jazyka.
Příklad: «Je to žhnoucí led, je to zmrzlý oheň, / je to rána, která bolí a není cítit, / je to dobrý sen, přítomné zlo, / je to velmi unavený krátký odpočinek. / Je to nedopatření, které nám dává péči, / zbabělec, se statečným jménem, / osamělá procházka mezi lidmi, / láska jen k milování. / Je to uvězněná svoboda, / která trvá do posledního parazita, / nemoc, která roste, je-li vyléčena. / Toto je dítě Láska, toto je jeho propast. / Podívejte se, jaké přátelství bude mít s ničím / ten, kdo je ve všem opakem sebe sama!» (Francisco de Quevedo).
Romantika
Španělského původu sestává z nedefinovaného počtu osmislabičných veršů s asonančním rýmem (ty sudé) a volným veršem (liché). Témata jsou velmi pestrá, byť jde o výpravnou básnickou skladbu. Mnoho románků se dostalo do našich dnů anonymně.
Fragment románku: «Mezi volnými koňmi / poražených Zenetesů, / kteří hledali krajinou / mezi červenou a zelenou, / toho Španěla z Oranu / volný kůň chytá, / svým bujným řeháním / a svými nohy silné, / vzít ho, / a vzít zajatého Maura, / který je ten, kdo uchvátil, / kapitán sta Zenetes. / Na lehkém koni / oba lezou, a zdá se, / čtyřmi ostruhami, zraněný, / že ho čtyři větry hýbou. / Poplach bohužel kráčí, / a tak nízko, jak jen může / vrhá vroucí vzdechy / a roní hořké slzy […]» (Luis de Góngora).
Silva
Metrická forma, ve které za sebou následují různé heptasyllabické a hendecasyllabické verše (může být delší nebo kratší). Verše mohou mít různý rým.
Fragment silvy: «Starému jilmu, rozštěpenému bleskem / a v polovině shnilým, / s dubnovými dešti a květnovým sluncem / vyrostly nové listy. / Stoletý jilm na kopci / co olizuje Duero! Nažloutlý mech / barví bělavou kůru / shnilý a zaprášený kmen. / Nebude, jako zpívající topoly / co hlídají cestu a břeh. / obývaná slavíky hnědými» (Antonio Machado).