Heinrich Heine, poslední německý romantický básník. 6 básní

Heinrich Heine Zemřel v Paříži v den jako dnes v roce 1856 a byl jedním z nejvýznamnějších německých básníků a esejistů své doby. Existují lidé, kteří to zvažují Goethe, nejvyšší představitel německé lyriky. Dnes, na jeho památku, je zde výběr 6 z jeho básní.

Heinrich Heine

Narodil se Düsseldorf v roce 1797. Vydal svou první knihu v roce 1822 s názvem Básně. Když dokončil studium práv, rozhodl se plně věnovat psaní. V jeho díle je velký vliv že filozof Wilhem F. Hegel a také se s ním kamarádil Karl Marx. Od té nejfilosofičtější doby je jedno z jeho nejslavnějších děl, Kniha písní.

Později, v roce 1827, podnikl výlet do Anglie a Itálie a nakonec se usadil Paříž v roce 1831. Právě tam napsal své satirické básně, Německo, zimní pohádka y Balady v roce 1851. Posmrtně, již v roce 1869, jeho Nejnovější básně. Tohle je můj výběr 6 z nich.

6 básní

Zraněný rytíř

Zraněný rytíř
Slyšel jsem mnoho příběhů;
nikdo, jako tento, krutý:
urozený gentleman
je zamilovaný těžce zraněn,
a jeho dáma mu je nevěrná.
Pro nevěrné a zrádné
který blázen zbožňuje
měl by snižovat;
jaká neslavná slabost
tvůj vlastní bolestný pohled.
Chtěl bych podat stížnost
křičel na klání takto:
«Miluji krásnou dívku;
kdo v tom najde chybu,
vyjděte a zavřete se proti mně ».
Možná by každý ztichl;
ale ne jeho nepohodlí:
a nakonec by jejich zbraně měly
co ublížit, kdyby chtěli bojovat,
jeho ubohé srdce.

Diana

Bít buben beze strachu,
A obejme barmana:
Tady je celá věda;
Tato, z nejlepší knihy,
Je to pravý význam.
Že hluk tvého bubnu
Probuďte se do spícího světa:
Hraje s horlivostí Dianou.
Dopředu, vždy ve vzpřímené poloze!
Je to suverénní věda.
Hegelova je hlubina
Dokončenější smysl;
Naučil jsem se to a je prokázáno:
Jsem chlapec světa
A poklepaný buben.

Milovali se s horečnou vášní

Milovali se navzájem s horečnou vášní;
byla děvka; on zloděj;
když vymyslel nějaký přestupek,
ležela na posteli a smála se.

Strávil jsem den ve stávce a bez dychtivosti,
a noc v náručí galantního;
když ho policie odvezla,
z balkonu se na něj podívala a zasmála se.

Z vězení ho poslal říct
že bych nemohl žít bez jeho lásky;
na jednu stranu a na druhou se pohnula
zvědavá hlava a smích.

V šest ho zavěsili; když zní
v sedm hodin ho vzali pohřbít;
když udeřilo osm ve stejný den,
opila se a zasmála se.

Sueños

Jednou jsem snil o spalujících láskách
s krásnými smyčkami, myrty a resedou
sladké rty a hořká slova
smutné melodie smutných písní.
Rozptýlený a inertní už dávno je můj sen
rozptýlené je již nejdražší ve snu
jediné, co ve mně zbylo, je to, co jednoho dne
s nezdolnou horlivostí jsem nalil něžné rýmy.
Zůstal jsi, sirotčí píseň?
Stejně zmizte a hledejte sen, který jsem hodně ztratil
a pokud to najdeš, pozdrav mě.
Vysílám těkavý úder těkavému stínu.

Dej si mě na hruď, holka, dej ruku

Dej si mě na hruď, holka, dej ruku.
Necítíte uvnitř ponurý neklid?
Je to v mé duši, že nosím řemeslníka
to mi přibije rakev.

Neúnavně pracujte celý den;
a v noci pracuje bez přestání;
že brzy skončíš, učiteli, moje duše touží,
a nech mě klidně odpočívat.

Ah, paní Fortuna! Zbytečně
projevujete pohrdání. Vaše laskavosti
Budu dobývat s statečným duchem
jako všichni stateční bojovníci.
V bojovaném boji padneš krotký;
Už jsem ukoval jho, na které budeš jhem;
ale když vidíte moje rostliny odzbrojené,
Cítím smrtelnou ránu v srdci.
Červená krev tryská v dlouhé řece
a sladký dech vitálního dechu ...
a když triumf, po kterém jsem toužil, je už můj,
vzdám se své síly a zemřu, cítím.