Gertrudis Gomez de Avellaneda se narodil v roce 2004 Camaguey, Kuba, v den jako dnes v roce 1814. Ve věku 22 let přišel se svou rodinou do Evropy, kde poprvé žil v Francie. Později přišli España, kde začal publikovat pod pseudonymem La Peregrina. V Madridu vydal svou první knihu, Poezie, a měl velmi rušný život. Další práce byly Baronka de Joux, Ďáblův dar o Bílá aura. V jeho paměti je to výběr sonetů zvolen.
Gertrudis Gómez de Avellaneda - Sonety
Na začátku
Sea Pearl! Hvězda Západu!
Krásná Kuba! Vaše jasná obloha
noc kryje neprůhledným závojem,
jak bolest zakrývá mé smutné čelo.
Odcházím! ... Pilný dav,
vytrhnout mě z původní půdy
plachty se zvedají a jsou připraveny se probudit
vánek pochází z vašeho hořícího prostoru.
Sbohem, šťastná vlast, drahý Edene!
Kdekoli mě osud ve své zuřivosti pohání,
vaše sladké jméno mi lichotí uchu!
Sbohem! ... Turgidová svíčka už skřípá ...
kotva stoupá ... otřesená loď
vlny krátké a tiché mouchy.
Ke hvězdám
Vládne ticho: svítí v obou
Mír světla, čisté hvězdy,
Šťastné noci krásné lampy,
Vyšíváte jeho smuteční plášť zlatem.
Potěšení spí, ale moje zlomenost bdí
A moje stížnosti přerušují ticho,
Vracíme ozvěnu, unisono s nimi,
Noční ptáci zlověstná píseň.
Hvězdy, jejichž skromné a čisté světlo
Moře duplikuje modré zrcadlo!
Pokud vás pohne hořkost
Z intenzivní bolesti, na kterou si stěžuji,
Jak rozjasnit moji temnou noc
Nemáš žádné strasti! není bledý odraz?
Na slunci v prosincový den
Vládne v nebi. Slunce, vládnout a zapálit
s tvou duší pálím unavenou hruď!
bez světla, bez vervy, stlačené, úzké,
paprsek touží po vašem hořícím plameni.
Na váš šťastný vliv klíčí tráva;
led padá k tvému záři zrušen:
Vyjdi ze zimy ztuhlý navzdory
král koule, slunce: volá tě můj hlas!
Ze šťastných polí mé postýlky
obdržel od tvých paprsků poklad,
štěstí mě navždy pryč
pod jinou oblohou, v jiné zemi pláču,
kde mě mlha ohromí ...
Pojď ven, rozbij to, slunce, prosím tě!
Touha po pomstě
Mocného duchovního hurikánu,
hrubý jako zármutek, který mnou otřásá!
Pojď, s tvým zuřivým vzrušením!
Pojď se svým dechem roznítit mou mysl!
Nechat blesk bzučet a prasknout
zatímco - který je jako suchý list nebo uschlý květ -
vaše silná rána do dubu se sráží.
zlomený a rozbitý na řvoucí příval!
Duše, která tě vyvolává a doprovází,
závidět tvé ničivé síle,
spojuje podivný zmatek.
Pojď ... do bolesti, která ji šíleně pohltí
nechte svůj silný hněv,
a suchý výkřik, který zbaběle pláče!
Mučení lásky
Šťastný, kdo za vámi za vámi povzdechne,
kdo slyší ozvěnu tvého zvučného hlasu,
koho zbožňuje kompliment tvého smíchu
a jemné aroma vašeho dechu vdechne!
Ventura tolik, jak závistivě obdivuje
cherubín, který přebývá v empyreanu,
duše trápí, srdce pohltí,
a nemotorný přízvuk, když to vyjádří, vyprší.
Před mýma očima svět zmizel
a skrz mé žíly světlo kruhové
Cítím oheň hluboké lásky.
Tremu, chci ti marně odolat.
Zalil jsem si tvář pálivými slzami.
Delirium, radost, žehnám ti a umírám!
Moje chyba
Zbytečně touží vaše přátelství
hádejte zlo, které mě trápí;
Marně, moje přítelkyně, dojatá, zkouší to
odhal můj hlas tvé něžnosti.
Touhu, šílenství lze vysvětlit
s nimiž láska živí své ohně ...
Může bolest, nejnásilnější hněv,
vydechněte jeho rty jeho hořkosti ...
Více než říct své hluboké nepohodlí,
nenajde můj hlas, moji myšlenku, střední,
a při vyšetřování jeho původu jsem zmatený:
ale je to strašné zlo, bez nápravy,
díky kterému je život nenávistný, svět nenávistný,
která suší srdce ... No, je to nuda!