Du Fu. 5 básní k zapamatování si klasiky čínské poezie

Také známý jako Vaše fu, tento básník je jedním z skvělé klasiky čínské literatury. Ve skutečnosti se o tom uvažuje „Posvátný básník“. Dnes Zachraňuji jeho postavu (nebo ji objevím) pohledem na její postavu a práci, ze kterých jsem je vybral 5 básní.

Du fu

Narozen v roce 712, brzy prokázal snadné učení a talent. Také měl rád malování, hudbu a jízdu na koni. V mládí měl v úmyslu nosit a Český životbyl cestování v celé Číně v nejvíce prosperující době na světě Dynastie Tang.

Když konečně dostal práci jako oficiální, protože při prvním pokusu neprošel císařskými zkouškami, a vzpoura to by krveprolití Číny na mnoho let. Císař ho jmenoval cenzorem a Du Fu měl zničená říše.

Všechno odráží to v několika básních, stejně jako jeho přátelství s dalšími velkými básníky jako např LiPo, náklonnost k jeho rodině nebo soucit s chudobou města. Prošel posledních letech jeho života v velmi nejisté podmínky a finančně podporován přáteli. A ačkoli se mu v životě nepodařilo být uznán, po jeho smrti se jeho prestiž a sláva zvýšily.

Velmi plodný, zanechal dědictví více než 1.400 básní. Některé tituly jeho děl jsou Šikmý let vlaštovek o Kompendium a komentář k básním Tu Fu.

5 básní

Nanebevstoupení

Mezi prudkým větrem
pod oblohou,
opice vytí svůj smutek.
Nad bílým pískem ostrůvku,
letí pták a krouží.
Nekonečné listí, foukané větrem,
padají pískající ze stromů,
a ohromný Yangtze běží bouřlivě.
Daleko od mého domova
Plačím smutný podzim
a výlety se mi zdají nekonečné.
Stařík, sám zaplavený nemocemi,
Jdu nahoru na tuto terasu.
Utrpení, potíže a úzkost,
učinili moje šedé vlasy hojnými.
A nemohu si pomoci, ale odložil jsem sklenici stranou.

***

Pramenité vody

Třetí měsíc a broskvové květy
vznášejí se na vlnách řeky.
Proud obnovuje své staré stopy,
a za úsvitu zaplavuje hranice pláže.
Smaragdově zelené třpytky před branou větví,
zatímco opravuji svou výstroj
A hodím vonnou návnadu
Vázám bambusové trubky na zalévání zahrady.
Ptáci, kteří létají, jsou již legie
a v hlučném hlubině se hádají o koupelnu.

***

Zimní svítání

Muži a zvířata zvěrokruhu
Ještě jednou proti nám.
Lahve na zelené víno, mušle z červeného humra,
Jsou prázdné, jsou naskládány na stůl.
Jak zapomenout na starého známého?
A každý, posadil se, poslouchal své vlastní myšlenky.
Venku zapištěla ​​kola vozu.
V okapech se ptáci probouzí.
Brzy v další zimní svítání
Musím čelit svým čtyřicetiletým letům.
Tvrdě na mě tlačí, tvrdohlavé okamžiky,
Ohnutý do dlouhého stínu soumraku.
Život se otáčí a plyne, opilý pramínek.

***

Malovaný jestřáb

Na bílém hedvábí
vítr a mráz stoupají:
obdivuhodná malba tohoto jestřába.
Připraven lovit mazaného zajíce, zvedá křídla,
a jeho oči z profilu vypadají jako oči zoufalé opice.
Pokud se hedvábný motouz uvolnil
to ho přiváže k lesklé tyči
v horní části okna,
čekání na píšťalku k odletu;
kdyby ho už opustili
zaútočit na běžné ptáky,
po obrovské louce se šíří peří a krev.

***

Při pohledu na vodu ze zábradlí jsem nechal létat srdce

Daleko od zdí, na širokém zábradlí,
bez vesnice, která by tomu bránila,
pohled zasahuje daleko, daleko.
Čistá voda řeky téměř přetékala přes kanál.
Jaro končí,
a klidné stromy jsou plné květin.
Mezi pěkným deštěm
objeví se střevle,
a šikmý let vlaštovek
na pairo jemného vánku.
Ve městě, stotisíc domů,
tady dvě nebo tři rodiny.