Portrét Dámaso Alonso. Autor: Hernán Cortés. Konzervováno v RAE.
Dámaso Alonso zemřel den jako dnes v Madridu, městě, kde se také narodil, před 30ti lety. Byl to básník, učitel, esejista, lingvista a literární kritik člen zvýraznění Generování 27 a také ředitel z Královská španělská akademie. Dostal Cervantesova cena v roce 1978. Nezapomínejme, že jsou 5 sonetů vybrán z jeho práce.
Damaso alonso
Ačkoli jeho dětství strávil v Asturii, absolvoval Právo a filozofie a dopisy v Madridu. Sdílel studia na Studentova rezidence a byl součástí této jedinečné generace umělců, spisovatelů a básníků, kterou byla Generace 27. Učil v několika univerzity cizinci mají rádi Berlín, Cambridge, Oxford nebo Stanford. Zde působil jako profesor na univerzitách v Valencie, Barcelona a Madrid.
Su práce je různorodá a kombinuje tituly literární tvorby s ostatními z historie a kritiky. Bylo to také Překladatel James Joyce. Do RAE vstoupil v roce 1945 a podařilo se mu jej režírovat v letech 1968 až 1982. Z jeho básnické tvorby vyniká: Čisté básně, Vítr a verš, Děti hněvu, Člověk a bůh o Radosti pohledu.
5 sonetů
Amor
Divoké jaro! Moje něha jde
rozlil se do nejhlubších žil
čerstvý hontanar a odhalena zuřivost,
že k vyčerpávajícímu úžasu to spěchá.
Ach, co dělat, co vařit, ach, jaký spěch
najít, na uzavřeném kopci,
červená bolest zmrzlé jeskyně,
a jeho nejsladší lék v šílenství!
Prchavé monstrum, strach mého života,
paprsek bez světla, oh ty, moje jaro,
moje divoká havěť, můj silný archanděl!
Do jaké pochmurné hloubky mě zve,
rozložené a astrální, vaše vlasy?
Milovat. láska, začátek smrti!
***
Věda lásky
Nevím. Dostane se ke mně až na jaře
z tvých očí, pochmurná zpráva
Boží; jen na tvých rtech, pohlazení
světa ve sklizni, nebeské stodoly.
Jste křišťálově čistí nebo jste v závěji?
ničitel? Ne, nevím ... o této radosti
Znám jen jeho kosmickou chamtivost,
hvězdný rytmus, kterým tě miluji.
Nevím, jestli jsi smrt, nebo jsi život,
když se v tobě dotknu růžové, když se dotknu hvězdy,
Když volám Boha nebo tebe, když volám tebe.
Junco ve vodě nebo hluchý zraněný kámen,
Vím jen, že odpoledne je široké a krásné,
Vím jen, že jsem muž a že tě miluji.
***
Hrozící destrukce
Zlomím tě, oříšková hůlka,
Možná tě zlomím Ach něžný život,
slepá vášeň v zeleném varu se narodila,
ty, křehká bytost, kterou stisknu rukou!
Letmá jiskra, jen nepatrná
křupat ve sladké chvějící se buničině,
a naučíte se, bezmocná větev,
kolik smrti by mohlo za jedno léto.
Už ne; Nechám tě ... Hraj ve větru,
dokud neprohraješ, k ostrému podzimu,
vaše zelené šílenství, list za listem.
Dej mi také podzim, Pane, co cítím
Nevím, jak hluboko vrzat, jaké hloupé zděšení.
Přestaň, bože, tvůj rudý vzplanutí.
***
ženy
Ach, bělost. Kdo vložil do našich životů
šílených hlubinných zvířat
tato jasnost hvězdných světel,
tyto sněhy, ospalé?
Ó sladká lovená zvířata.
Hladký dotek. Och zenitové znamení.
Ach hudba. Oh plameny Ach krystaly.
Z moře se vynořily vysoké plachty.
Plaché záblesky, čistý ortho,
kdo tě přivedl k hrudi tohoto tvrdého muže,
k tomuto černému řevu nenávisti a zapomnění?
Sladké přízraky, mraky, marné květiny ...
Ach něžné stíny, nejasně lidské,
smutné ženy, ze vzduchu nebo ze sténání!
***
Modlitba za krásu dívky
Dal jsi tomu tu hořící symetrii
z rtů, s uhlíky tvé hloubky,
a ve dvou obrovských kanálech temnoty,
propasti nekonečna, světlo tvého dne;
ty kusy sněhu, které se vařily
Posílením hladkosti prádla
a zázraky přesné architektury,
dva sloupce, které zpívají vaši harmonii.
Ach ty Pane, dal jsi mu tu stráň
že ve sladké čepeli se rozlije,
tajný med v pozlaceném kouři.
Na co čeká tvoje mocná ruka?
Smrtelná krása tvrdí věčnost.
Dejte mu věčnost, kterou jste mu odepřeli!