Slyšeli jste někdy o alexandrijských verších? I když už nemají takový dopad jako ve své době, stále se najdou tací, kteří si je pamatují. Ale co jsou zač? Jak se vyrábějí?
Pokud máte zájem dozvědět se o alexandrijských verších vše, nejen jejich pojetí, ale jeho původ, historie těchto ve Španělsku a některé příklady, všechny informace máte níže.
Jaké jsou alexandrijské verše
Začněme tím, že si ujasníme, co jsou alexandrijské verše. je o verše, které se používají v poezii a jsou charakteristické tím, že mají 12 slabik. Ty jsou rozděleny do dvou hemistich po 6 slabikách, oddělených metrickou pauzou zvanou césura.
Původ alexandrijských veršů
Původ alexandrijských veršů je poměrně starý. První, kdo je použil, byl řecký básník Alexandr z Efezu., ve XNUMX. století před naším letopočtem Od té doby se používal v různých jazycích a dobách.
Alexandr z Efezu žil ve městě Ephesus na západním pobřeží Turecka. Pravda je O jeho životě se toho moc neví, ale jsou mu připisována některá básnická díla, stejně jako „Doktor“, epická báseň, která vypráví o skutcích doktora Asclepia.
Tyto verše se velmi rychle rozšířily po Řecku a Římě, používá to mnoho básníků té doby. Mezi ty, kteří jej používali nejvíce, patřili příklady jako Virgil nebo Horác. A kousek po kousku se dostal k západní poezii.
Historie verše ve Španělsku
Ve Španělsku, Alexandrijský verš se začal používat od renesance. Jedním z prvních byl Garcilaso de la Vega, autor mimo jiné „První eklogy“ a „Druhé eklogy“.
Ve zlatém věku, Alexandrijský verš se stal jedním z nejpoužívanějších typů veršů, kde četní básníci té doby, jako Lope de Vega, Juan Ruiz de Alarcón nebo Francisco de Quevedo, jsou referenty těchto veršů, od lyriky po epické nebo volné verše.
Ve skutečnosti to bylo ve zlatém věku, kdy měl ve Španělsku velký význam a stal se jedním z nejpoužívanějších typů veršů.
Příklady alexandrijských veršů
Jak víme, někdy není snadné pochopit teorii, Sestavili jsme několik alexandrijských veršů, které můžete vidět níže.
"Slunce vychází na východě, zapadá na západě"
"Na noční obloze svítí úplněk"
"Vítr silně fouká, listí padá na zem"
"Moře je velké tajemství, jeho dno je tmavé a hluboké"
"Ptáci zpívají za úsvitu a oznamují nový den"
"Sluneční paprsky se odrážejí v křišťálově čisté vodě"
"Podzim přichází se svými barvami, zlatou a červenou"
"Jarní květiny vítají slunce svými okvětními lístky"
"Čerstvý venkovský vzduch mi naplňuje plíce"
"Řeka se klikatí mezi horami, její proud je silný"
"Mořský vánek mě hladí po tváři, jeho vůně je sladká"
"Cvrčci zpívají v noci, jejich hudba je harmonická"
"V lese je slyšet píseň slavíka"
"Stromy mávají listy ve větru"
"Vůně čerstvě uvařené kávy se šíří celým domem"
"Kočky spí na slunci, jejich předení je tiché"
"Vůně čerstvě padlého deště naplňuje vzduch"
"Sluneční paprsky filtrují skrz mraky"
"Vítr fouká silně, takže vlajka mává"
"Ptáci létají na obloze, jejich let je volný"
Ach noc, matko snů, nejkrásnější noc v roce! (Jorge Manrique)
„Jediným pohledem, jediným povzdechem jsi pro mě lepší (Garcilaso de la Vega)
„Vrány se svým křikem smějí mému štěstí (Lope de Vega)
„Nejkrásnější láska, nejušlechtilejší touha, nejčistší cit (Miguel de Unamuno)
„A přestože se mi celý svět krutě mstí (Juan Ramón Jiménez)
„Neboť láska je silnější než smrt, žárlivost silnější než hrob (Píseň písní)
Ó sladký domov, klín života, útěcha srdce! (Francisco de Quevedo)
"Co je život? šílenství. Co je život? Iluze (Pedro Calderón de la Barca)
"Moje srdce bije, moje duše je v plamenech" (William Shakespeare)
Ach, smrt, sladká smrt, konec mých smutků! (John Donne)
Princezna je smutná... co bude mít princezna?
Vzdechy unikají z jejích jahodových úst,
kdo ztratil smích, kdo ztratil barvu.
Princezna je bledá ve svém zlatém křesle,
klávesnice jeho vyjádřené klávesy je ztlumená;
a ve sklenici zapomenutá květina omdlí.
Ruben Dario. sonatina
„Ó moji milí přátelé! Ty, kdo jsi má útěcha (Juan Ruiz de Alarcón)
„Ty, kdo jsi slunce, které osvětluje můj den, vzduch, který dýchám (Sor Juana Inés de la Cruz)
Ó ty, kdo jsi duch mého života, láska, která mě inspiruje! (Gustavo Adolfo Becquer)
Ó ty, kdo jsi touhou mého srdce, světlem mých očí! (Fernando Pessoa)
Ó sladký domov, klín života, útěcha srdce! (Francisco de Quevedo)
Ach ty, kdo jsi slunce, které osvětluje můj den, vzduch, který dýchám! (Sor Juana Ines De La Cruz)
Ó ty, kdo jsi duch mého života, láska, která mě inspiruje! (Gustavo Adolfo Becquer)
„Ó moji milí přátelé! Ty, kdo jsi má útěcha (Juan Ruiz de Alarcón)
Ó ty, kdo jsi touhou mého srdce, světlem mých očí! (Fernando Pessoa)
Ó sladký domov, klín života, útěcha srdce! (Francisco de Quevedo)
Holubice z údolí mi půjčují svou ukolébavku;
půjč mi, jasné zdroje, svou jemnou pověst,
Půjč mi, krásné lesy, tvé šťastné mumlání,
a budu vám zpívat o slávě Páně.
Zorrilla
Jeho verš je sladký a vážný; fádní řádky
zimních topolů, kde nic nesvítí;
čáry jako brázdy v hnědých polích,
a daleko, modré hory Castilla.
Antonio Machado
Nikdy po staletí jsem nedosáhl tak nádherného,
žádný stín tak teplý [žádná] vůně tak chutná;
Vyložil jsem si oblečení, abych byl zlomyslnější,
postav mě do stínu krásného stromu.
Gonzalo de Berceo
Máte pochybnosti o alexandrijských verších? Zeptejte se nás a my se vám pokusíme pomoci.