Rozhovor s Ricardem Alíou, jedním z velkých jmen španělského kriminálního románu.

Máme tu čest a potěšení mít dnes na našem blogu Ricardo Alia (San Sebastián, 1971), spisovatel černošského žánru se čtyřmi úspěšnými romány: La Zvěrokruh trilogie, kde využívá své znalosti chemie k vytvoření zápletky, která zaujme čtenáře, a Otrávený pěšec, ve kterém je velkým protagonistou šach.

Actualidad Literatura: Ricardo Alía, spisovatel, který mísí své vášně ve svých knihách, žánru černého, ​​chemii a šachu. Šachy jako společné vlákno Otráveného pěšce a chemie v Zvěrokruhové trilogii, které ve hře Otrávený pěšec nezanecháte, dodají vašim románům zvláštní jedinečnost, jedinečný osobitý nádech. Tři vášně Ricarda Alíy spojené v jeho knihách?

Ricardo Alia:

Ano, jsem povoláním chemik, povoláním spisovatel a vášnivý šachista. Ve svých knihách se snažím aplikovat doporučení od Stephena Kinga (jednoho z mých referenčních autorů): „piš o tom, co víš“.

AL: Poisoned Peon se odehrává ve španělské občanské válce, přičemž bombardování Gerniky bylo spouštěčem událostí, které se staly později, na konci diktatury a hlavní zápletky intrik na počátku 2000. Má minulost důsledky o desetiletí později? Reflexe vývoje španělské společnosti?

LR: Jedna z úvah, kterou jsem chtěl vyjádřit Otrávený Peon je to, že minulost je tam, nezapomíná, pronásleduje vás a nakonec se k vám dostane. Věrný odraz španělské společnosti, nyní zpět k exhumaci Franka, zákona historické paměti ...

AL: Před několika měsíci jste v rozhovoru řekl, že „Díky šachu jsem zůstal daleko od prostředí ETA.“ Arturo, velký šachový mistr, protagonista The Poisoned Pawn, vidí svou budoucnost také poznamenán ranou vášní pro šachy.

A všechny postavy jsou plodem jejich zkušeností. Existuje ve vašich románech deterministický nádech? Poznamenal šachy váš život jako život protagonisty Otráveného pěšce?

LR: Minulost pasti postavy Otrávený pěšec a určuje jejich činy. To je nezbytné, aby čtenář „pocítil“ vývoj postav. V dospívání mě šach formoval jako člověka, vštípil mi některé hodnoty, které dnes v životě uplatňuji. Hodně vděčím umění 64 čtverců. Mám na ty roky úžasné vzpomínky.

AL: Otrávený pěšec je kriminální román, který lze číst bez jakékoli znalosti šachu, přestože šachy jsou běžným vláknem zápletky od začátku do konce. Svědčím, že je to tak. Jak si ulehčíte obtížnost s tak složitým předmětem?

LR: Dával jsem pozor, abych román nenasytil šachovými odkazy (sbírám staré šachové knihy). Hranice, která odděluje román od šachové příručky, není tak silná, jak se zdá. V galeriích jsem se snažil znovu a znovu číst rukopis, vyhýbám se šachové hře mezi protagonistou a vrahem a diagramům, které tečkují text, a s úlevou jsem zjistil, že román jako takový funguje; dokonce jeden z prvních čtenářů mi řekl, že viděl šachy jako Macguffin ...

AL: After The Trilogy of the Zodiac, odehrávající se v San Sebastiánu, nové postavy a nové umístění The Poisoned Pawn: London je prostředí, které si při této příležitosti zvolíte, i když se spojíte s Guernikou a imaginárním městem Monroca. Přidává to potíže při psaní, obnově města a kultury, která není vaše? Co se stane s postavami v trilogii Zodiac? Slyšíme je znovu?

LR: Opakuji se, je důležité psát o tom, co víte. Na konci 90. let jsem strávil sezónu v Londýně a tyto zkušenosti jsem přenesl do Otrávený pěšec. Monroca sídlí v Monroy, městě mého otce. Chci autorsky růst a v každém románu zkoumám nové světy a nové postavy. Nemyslím si, že se k tomu vrátím Trilogie zvěrokruhuMožná napíše prequel Maxovi Medinovi na jeho madridské scéně jako příslušníka národní policie, ale nebude to v bezprostřední budoucnosti.

AL: Zahájí Poisoned Pawn novou trilogii o šachu nebo se následující projekty budou ubírat jiným směrem?

LR: Myšlenkou je postupovat krok za krokem od kriminálního románu a prozkoumat další literární žánry. Jsem eklektický čtenář, což by se mělo při psaní projevit. Nyní pracuji na gangsterském románu z 90. let v Chicagu.

AL: Řekněte nám o sobě víc: Jak se má Ricardo Alía jako čtenář? Jaké jsou knihy ve vaší knihovně, které čtete každých pár let? Existuje autor, který vás nadchl, jeden z těch, od kterých si kupujete jejich romány hned po jejich vydání?

LR: Přečetl jsem pouze Gabriela Garcíi Márqueze a „Bibli“ Zatímco píšu od S. Kinga; život je velmi krátký a je toho hodně k přečtení. Běhám do knihkupectví s nejnovějšími od Vargas Llosa, NesbØ, Lemaitre, Don Winslow, Murakami ...

AL: Proč kriminální román?

LR: Mám zájem o krimi, je to žánr, který mi dělá největší potěšení, pokud jde o čtení, a dává mi hodně svobody při psaní, ale jak jsem řekl dříve, nechci se ohradit, vlastně jsem začal jako spisovatel „noir“ téměř náhodou, protože v zásuvce uchovával další spisy, ale redakční MAEVA hledal kriminální román na severu, zbytek je historie ...

AL: Navzdory tradičnímu obrazu introvertního spisovatele, uzamčeného a bez sociální expozice, existuje nová generace spisovatelů, kteří každý den pípají a nahrávají fotografie na Instagram, pro něž jsou sociální sítě jejich komunikačním oknem do světa. Jaký je váš vztah se sociálními sítěmi?

LR: Uznávám, že jsem spisovatel „Salingerova stylu“, kdybych mohl, publikoval bych s pseudonymem a bez fotografie, ale v současné době je to nemožné, musíme zviditelnit romány a spisovatelé musí tlačit, aby produkt zviditelnili . Sociální sítě jsou zásadní, pohybuji se ve všech, ale ne každý den, nemám čas a musím to zvládat mezi rodinou, prací, čtením a psaním, to jsou priority, znám případy spisovatelů, kteří čtou méně, protože jsou více v sociálních médiích, což považuji za vážnou chybu.

AL: Literární pirátství: Platforma pro nové autory, kteří mají dát o sobě vědět nebo nenapravitelně poškodit literární produkci?

LR: Myšlenka, že kultura by měla být svobodná, je v této zemi zakořeněna, ale čím se tedy tvůrci živí? Moje knihy do týdne od vydání jsou již pirátské. Je to endemické zlo, které by mělo být odstraněno ze základny, že pirátství autorům hodně škodí. Před stažením knihy můžete přejít do knihoven, antikvariátů nebo bezplatných platforem. Jsem pravidelným členem sítě městských knihoven v Barceloně.

AL: Papírový nebo digitální formát?

LR: Bezpochyby papír. S ebookem jsem začal silně, ale pravdou je, že teď ani nevím, kde ho mám. Dotek papíru, obálky, otáčení stránek, čtecí bod, je nepřekonatelným pocitem.

AL: A na závěr nejosobnější otázky, jaké jsou sny Ricarda Alíi splněné a ještě se mají splnit?

LR: Osobní a nejjednodušší publikování J je splněným snem a život z psaní je splněným snem.

Děkuji, Ricardo AliaPřeji vám, abyste pokračovali ve sbírání úspěchů v každé nové výzvě a aby jste i nadále přiváděli čtenáře k dobře sestaveným zápletkám, na které jste si zvykli.