Louise Glücková získala v roce 2020 Nobelovu cenu za literaturu

Louise Glücková je vítězem soutěže Nobelova cena za literaturu 2020. Americký básník získal nejvyšší světové literární uznání a je druhým v lyrické profesi. Je také čtvrtou ženou, která se za poslední desetiletí zapsala na seznam ocenění. Porota ho takto posuzovala z důvodu „jeho nezaměnitelný poetický hlas, což se strohou krásou činí individuální existenci univerzální. “

Louise Glücková

Narodil se v New Yorku en 1943, Glück vyhrál Pulitzer poezie v 1993 podle Divoká duhovka a později Národní knižní cena v roce 2014 za Věrná a ctnostná noc. Tady to upravuje Pre Texty, který vydal šest titulů: Divoká duhovka, Ararat, Vyberte poezii, Sedm věků y Peklo.

V mládí Glück trpěl mentální anorexie, nejdůležitější zkušenost svého formativního času, jak řekl ve své knize v první osobě. Bylo to velmi vážné a přinutilo ji to opustit střední školu v jeho posledním roce a zahájit dlouhodobou léčbu psychoanalýzy. Jeho práce poetický byl ohodnocen jako intimní a současně, strohý.

Nobelova cena za literaturu

V letošní Nobelově rase byla jména jako Maryse Condé, la oblíbené v sázení. Rus ji následoval Liudmila Ulitskayna. A pak tu byli štamgasti jako věčný Haruki MurakamiMargaret Atwood, Done Od Lilla nebo Edna O'Brien. Znělo to dokonce naše Javier Marias.

Literární Nobelova má 120 roky historieVyužilo jej 116 autorů, z toho pouze 16 žen. 80% šlo do Evropy nebo Severní Ameriky. A pošlete anglický jazyk proti Francouzům, Němcům a Španělům.

Pro globální zdravotní situaci tradiční dodávka byla zrušena diplomů a medailí, které Prosince 10, výročí úmrtí Alfreda Nobela. V letošním roce tedy vítězové obdrží diplom a medaili ve své zemi v sérii jedná omezeného publika, které lze sledovat prakticky od stockholmské radnice.

Louise Glück - báseň

Divoká duhovka

Na konci utrpení na mě čekaly dveře.

Poslouchejte mě dobře: to, co nazýváte smrtí, si pamatuji.

Tam nahoře zvuky, kolísající borové větve.

A pak nic. Slabé slunce se třáslo na suchém povrchu.

Hrozné přežít jako svědomí, pohřbeno v temné zemi.

Pak je po všem: čeho jste se báli,

být duší a neumět mluvit,

končí náhle. Tuhá země

nakloňte se trochu a co jsem vzal pro ptáky

potápí se jako šípy do nízkých keřů.

Vy, kteří si nepamatujete

průchod jiného světa, říkám vám

mohl znovu mluvit: co se vrátí

ze zapomnění se vrací

najít hlas:

vyklíčilo ze středu mého života

chladné jaro, modré stíny

a tmavomodrý akvamarín.

Zdroje: El Mundo, El País, La Vanguardia